Inventura duše

6. února 2009 v 20:03 | Achája Eressiel |  Let it Bleed


Pokud jsem si v posledních připadala zmatená, nevím jak popsat současný stav…. Občas cítíte ve vzduchu, že se něco děje. Cítila jsem to. Včerejší Setkání s Cizincem patřilo k těm věcem. A dnešní povídání a výklad karet to jenom potvrdilo. Většinu těch věcí a problémů, co mi karty ukázali, jsem v podvědomí znala. Jen jsem nebyla schopná si to připustit. Když je jeden tak zaslepený, potřebuje ránu mezi oči, aby se probral. Všechno to co jsem ignorovala a přecházela bez povšimnutí, i to co jsem se snažila napravit, bez úspěchu…
Všechno se to seběhlo a utvořilo ohromnou barikádu uprostřed ulice a já do ní narazila v plné rychlosti. Na barikádě byly zrcadla. Ty co ukazují skryté věci. Zkuste se podívat do vlastní duše a upřímně říct, že se vám to líbí. Není to zrovna nejlepší pohled. Tak mě napadá, jak se musel cítit Dorian Gray, když se v pokročilém věku díval na svůj obraz…


Když jsem přijela domů a prolistovala noviny, jen jsem půl hodiny seděla s kocourem na klíně a koukala do blba. Uvažovala o významu toho všeho. Moje, ani žádné jiné karty mi nikdy nedali tak jasný a konkrétní výklad. Přesto vím, že ty situace mi osud předhazuje pořád. Jenže jsem vždycky byla moc líná nebo zbabělá je řešit, tak jak je třeba. Buď jsem to odflákla, nepochopila nebo prostě nechala ležet. Naskládala se toho pěkná hromádka. Naivně jsem doufala, že to všechno není moje vina. Ale všechno nemůžu házet na rodiče, i když v tom hrají jistou roli. Víte jak těžké je vymanit se z vlivu rodiny? Nejspíš jo.

I kdybych nechtěla, musím s tím něco začít dělat. Sice vůbec nevím jak a kde vím, obávám se že nenajdu sílu… Ale za pokus to stojí.
Když jsem se pak sebrala, všude jsem dala svíčky a vonné tyčky. A začala uklízet pokoj. Jako by to bylo fyzické znázornění vnitřního boje. Prolezla jsem některé temné kouty a roztřídila nalezené věci. Většina z toho je určená k vyhození. Plná bedna starých hadrů a nenošeného oblečení. Půjdou do sběru a něco z toho možná tam, kde to potřebují. Doufám, že ne s tou špatnou energií. Vyhodila jsem část svojí sbírky šátků. Ty kousky, co mi nepřišli důležité a jejich smysl jsem v tom nesmyslu nenašla. A tak mi došlo, že chápu, proč se mi sem tam něco ztratí. Ty věci se mnou nechtějí být. Já kolikrát taky nechci. Ale jak dokážete utéct sami před sebou? I když tu jsem třeba já a já a jsme tu a nikdy nejsme sami… Neutečeme před sebou. A co když každé moje já chce něco úplně jiného. Sice jsou spolu, ale nedohodnou se skoro na ničem. Jedno se chce přestěhovat do krásného mladého lesa plného života, odkud pochází. To druhé má taky rádo rodný les. Ale ten je temný, bez paprsku světla, života, naděje. Ten vnitřní boj nikdy neustane… Boj sám se sebou je to nejtěžší. Když ho zvládneme, zvládneme už všechno.


Pořád si stěžuju, že potřebuju změnu. Že už to tu nevydržím a zblázním se. Jako by se to už nestalo. Ale pak si uvědomím, že už se nabízelo tolik šancí… Možná se to bojím udělat, ten velký krok a možná nechci. I když vím, že je to cesta k lepšímu životu. Možná nechci ubližovat ostatním a tak týrám je i sebe. Asi je v tom jistá dávka masochismu. Vím, že může být lépe a jednu dobu i bylo. Králi žel, či dík, vůbec nevím co to způsobilo. Netrvalo to víc než pár měsíců. Byl to pocit univerzální pohody a bezstarostnosti. Bylo to zvláštní a nezvyklé. Někdo by myslel, že super. Ale já měla celou domu pocit, že to není správné. Že tomu stejně něco chybí. I když se koupu v depresi a beznaději, je to svým způsobem… Nedokážu to vysvětlit. Prostě se mi to štěstí nezdálo správné. Ta pohoda mi nedělala tak dobře jak by měla. Když je kolem ta temnota, je to svým způsobem lepší. Prostě nedokážu najít správná slova, vyjadřující proč to tak je. Osho řekl, že štěstí je povrchní. Ale smutek má hloubku…

Ještě včera mi připadalo správné, vědět kam míříme. Ale dnes se zdá, že prý je to jinak. Já si stejně nejsem jistá co chci. Vždycky jsem myslela, že potřebuji změnit prostředí. Zdá se ovšem, že to je to jediné co mi svědčí. Je třeba vyměnit lidi. Jenže to nejde udělat dost dobře beze změny prostředí. Jak nejdřív to půjde, chci odejít jinam. Už dlouho. Přestěhovat se. Klidně pod most, ale bude těžké nechat za sebou minulost a všechny ty vlivy doslova vryté do kůže.
Ufoun se mně dneska ptal, jestli nechci změnit školu, jestli mě to baví. Bavilo. Už ne tolik jako dřív a už ne to co dřív. Vlastně nevím, proč jsem tam šla. Nevěděla jsem kam jinam. Chtěla jsem znát dějiny a naučit se kreslit. Dějiny mám ráda. Moje kreslení se zajisté zlepšuje i když né úplně vlivem učitele. Hodiny navrhování jsou občas peklo. Stejně jako dílny. Nechci se živit zlatničinou. Ale teď nemám na výběr než plnit učební plán. Navrhovat šperky, to mě zrovna nenaplňuje. Občas je to celkem fajn. Ne když do nás učitel ryje. Má celkem brutální způsoby. Je nejtvrdší a nejpřísnější ze všech výtvarníků na škole. Nedá nám pokoj a spousta z nás z něj má stresy i mimo školu. Občas má slabší chvilku a projeví trochu lidskosti. Je to dobře nebo špatně? Všichni víme, z části, proč to dělá. Snaží s nás vyhecovat k větším výkonům. Abychom se nad sebou zamysleli a začali něco dělat. A přesto ho často nenávidíme, kvůli tomu všemu co dělá. I když to s námi myslí dobře. To rodiče taky a jak to pak dopadá.
Okay. Dejme tomu, že přežiju dílny i výtvaru. Co mě baví, to je už pár let angličtina. To je snad jediná věc, co chvi umět. Chci ji studovat dál. A na to potřebuju maturitu. Což znamená vydržet a dodělat školu. Obětovat trochu bolesti pro vyšší dobro. Už jen rok a půl. Chci se dostat pryč co nejdřív. Kdybych to zalomila 3x jako Johanka, moc by mi to nepomohlo. A asi těžko bych našla lepší školu. Taky by mě to brzo začalo štvát. Jeden z důvodů, proč nechci na vysokou. Zatím jsem neobjevila nic vyhovujícího. Ani dostatek inteligence. Chci se naučit anglicky. Což znamená rok bydlet v Liberci. Najít si privát a práci. Na zaplacení střechy nad hlavou a školného. Nevím, jestli budu mít v době maturity stejný cíl. Nebo jestli tu vůbec budu. Ale už mě to chvíli drží, tak snad. Beru to jako příležitost začátku nového začátku. S angličtinou v malíčku můžu jet ještě dál…Možná dopadnu jako Alex Supertramp. Po promoci prostě zmizel a vydal se do světa. Taky chci už dlouho. A nevracet se. Jenže to chce hodně odvahy. A nebude to hned.
Zdá se že bych měla spálit všechny mosty, pokud mi to pomůže. Většina z nich má stejně uzavírku. Ale je tu jeden, který nikdy zbourat nechci. Wendí, ty jsi ta jediná, která mě trochu zná, rozumí. Jediná, komu věřím. Když nebudu muset, neodejdu. Pokud budeš chtít ty, sice mě to bude mrzet, ale pochopím to…

Setkání s Cizincem mi pořád nedá pokoj. Včera jsem si na něj tahala karty a vypadlo jich asi 6. Myslela, jsem že to zase nevyšlo, dlouho jsem je neměla v ruce. Přišlo mi absolutně nesouvisející, co říkají s tím co se stalo. Což dělají často. Ale vypadá to, že se vyjímečně nespletly. Ten tarot na stejnou otázku dal i stejnou odpověď. Jen mu na to stačila jedna karta.
Čím víc nad tím uvažuju, tím víc mě mrzí, že jsem šla dál. Měla jsem se taky zastavit. Ale teď už s tím nic nenadělám. Jeden občas dostane jen jedinou šanci a prošvihne ji. Nejspíš ho nadosmrti bude mrzet, že ji nevyužil. Můžu jen doufat, že se jednou pohnu z místa a někde se znovu potkáme. Třeba konečně pochopím, o co šlo…
Zase jsem se dostala úplně jinam, než jsem chtěla. Ale to se stává pořád.

Zrekvírováno X X
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
banner azheimer
TOPlist
Eastern Dragon Egg on Dragonadopters
Western Dragon Egg on Dragonadopters

Dark Dragon Egg on Dragonadopters
Strider on Dragonadopters

Western Dragon Egg on Dragonadopters
Dino Egg on DragonadoptersWestern Dragon Egg on Dragonadopters

Plesiodragon Egg on Dragonadopters