Nepadat lidem do oka, zvláště na vysokých botách

14. března 2009 v 2:39 | Achája Eressiel |  Let it Bleed
Asi by mi měli zakázat někam chodit. Kamkoli. Nebo mě k něčemu donutit. Já jsem tak nespolečenská osoba. Sedět dobu sama v lavici, to mi opravdu nesvědčí. A pohybota se po plese, to už vůbec ne. Ale ten maturiťák nebyl až tak strašnej. Většinu doby byl celkem v pohodě. Se dvěma, třemi nebo víc spížněnými dušemi... To zní blbě. Ale když odešla Johy, to byla škoda, ona vždycky mizí dřív. A nevidět ji 2 měsíce a teď dohromady tak hodinu... Musíme si to za tech 6 dní ve Florencii vynahradit. Jenže to bude až za daší 2 měsíce. To nedám. A kolem půlnoci to zabalily i ty dvě... šílenkyně... A já pořád nevěděla, jestli jít taky nebo tam jen sedět a čekat, co nakonec vyleze z tý kapely, nebo jít spát. Stejně jsem věděla, že z toho nic nebude, teda z tý hudby možná, ale se mnou ne. A nic na tom nemění, že jsem tam byla asi jediná, nebo jedna z mála zcela střízlivá. Ale celkem to šlo. Pokecali jsme, já holkám ukázala špolužáky a učitele.... Irský tance byly super a pak ty africký taky. To jsem v životě neviděla, to druhý. A pak nakonec ta skupina... Při zkoušce to byla celkem kůlna. Ale pak se z toho vyvynula né uplně zdařená snaha o Beatles. Poslechla jsem si pár písniček, sedíc pěkně mimo dění a pak šla.

Mimo jiné z únavy, která už zase šla o dům dál a taky důsledkem mojí soukromé paranoi. Já si pořád stěžuju, že si mě lidi nevšímaj, samozřejmě jen pro sebe, ale když si mě začnou všímat, tak mě to stresuje ještě víc. Asi bych si měla ujasnit, co teda vlastně chci. A jak jsem tam tak seděla, klepala nohou do rytmu a snažila se rozpoznat písničky, pozorovala dav a vždycky když se na mě někdou kouknul, mě chytala skoro panika, že si pro mě přijde. Asi bych měla doufat, že mě nesleduje žádnej psycholog či co, fakt už mi hrabe. Já si to plně uvědomuju, ale nemužu s tim nic dělat. Vlastně ani nechci. Teda chci, ale jen z části. Jedna se chce zahrabat a druhá trsat v kotli lidí. A jelikož se nedohodnou, tak se prostě vypařej obě. No. To je fakt šílený psycho někdy. A jak já se bála pak jít přes to město, asi v jednu v noci. Sice se svítilo a občas někde byli lidi, ale kdyby nebyli, tak by mě neděsilo, že si mně všimnou a něco mi budou chtít. Možná. A skoro u cíle jsem potkala divnýho týpka, takovej frajírek. A asi po sto metrech takovou roztomilou blondýnku, a ona břečela. Vubec si mně nevšimla a šla dál. A jí v jednu chvíli strašně chtěla pomoct, obejmout nebo něco. Ale proč mi skara takový věci vždycky dojdou vteřinu po tom, co mine vhodná chvíle?!
No ale když se to vezme kol a kolem, ten ples byl rozhodně lepší, než ten loňskej. Ale nástup obou tříd a šerpování bylo moc zdlouhavý. Nemělo to spád ani švih ani nic. Kromě smyslu schovanýho v kabátě. Áčko to mělo pěkný, ale moc pomalý. Němý film, pláště a víčky. Béčko to mělo zase akční, ale na mě moc popík a disko. Doufám, že náš maturiťák se příští rok vydaří trochu líp. Ale asi bysme to už měli začít řešit. S tim tempem, jak je naše třída schopná se dohodnout... Ale bez Johanky to prostě nebude správný. Chudák holka, chudák mi všichni. Opravdu jsem zvědavá, jestli se někdy dokope k maturitě. Jestli to přežije v ročníku s dnešníma druhákama. Ale zas bude mít dobrýcho třídního. Je to bída a neni z ní cesta ven.
To mi připomíná, že asi tak před hodinou nebo dýl se mi strašně chtělo spát. Aspoň už nemam hlad, děkuji babičce za koláč. Ale bolej mě záda. Nohy už se uklidnily. Ale jak jsme tak dlouho a všude stály, tak se začali hlásit o slovo a ke konci už řvaly bolestí, že by jeden ohluchl.
Sice je ještě čas, ale mě se strašně chce něco tvořit poslední dobou. Bych si začala vymýšlet šaty na maturiťák. I když do roka se mužou plány změnit stejně tak, jako byly jiný před rokem. Prostě potřebuju něco šít. Ale nemam látku, čas, popřípadě nápady. Nebo všechno a ani jedno, takže nic. Nebo jen něco. A to je prostě naprd.
Já vám nevim. Měla bych něco dělat. Třeba jít spát právě teď. Ale celkově, něco se sebou, jinak mě fakt zavřou do nějaký bíle vypolstrovaný cely bez oken a bude to.To mi připomíná, že jsem si chtěla přečíst něco o psychozách, abych věděla, z čeho mi hrabe. V tomhle směru bych možná i brala zdrávku. Prostě jen psychologie a tak. I když většina z toho jsou strašný žvásty. Mě prostě baví pozorovat lidi. DOkud oni nezpozorujou mě. To už je pak horší. Nebo je děsit. A šokovat. To je absolutně největší sranda, ale na to jeden musí mít náladu.
Asi si pustim další díl z Jokerova léčení. Jen počkejte, až to najdu. To je nářez. Chtěla jsem is pustit Beatles a zpravit si chuť, ale nic kloudnýho jsem nenašla.
Už mě to nebaví a nevim. Moc melu. A ty záda pitomý, no jeje. Asi bych fakt měla cvičit.
Kašlu na to....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
banner azheimer
TOPlist
Eastern Dragon Egg on Dragonadopters
Western Dragon Egg on Dragonadopters

Dark Dragon Egg on Dragonadopters
Strider on Dragonadopters

Western Dragon Egg on Dragonadopters
Dino Egg on DragonadoptersWestern Dragon Egg on Dragonadopters

Plesiodragon Egg on Dragonadopters