Zase jednou padajíc surealistickým snem...

31. března 2009 v 21:54 | Achája Eressiel |  Let it Bleed

Dnešek nebyl naproti všem snažením, tak strašný, jak bylo v plánu. Včera večer jsem dlouho uvažovala o Brandonovi(Lee) a snažila se tak zapudit kytkovou náladu a samam sebe alespoň na chvilku zase přivést do deprese. Skoro se povedlo. Práci za mě dokonaly sny, jež si naštěstí skoro nepamatuju. Ale vzbudila jsem se v tak podpsovité náladě jako dlouho ne. S nechutí ke všemu, kromě spaní, ztahaná jako ten pes, s bolestí za krkem a celkově pod bodem mrazu v zatuchlé černé hrobce. Přesně tam jsem chtěla jít, i občení tomu napovídalo. Byla jsem pevně rozhodnutá držet smutek a dát to jasně najevo. Jenže v černé chodím tak často, že si nikdo ničeho nevšiml. A i přes předešlá várování, moc mírná a i přes ty hlasitější, mi lidi nedali pokoj a hromadně i jednotlivě se na mě smáli a přáli mi, jako by bylo co slavit. Já přece nechtěla a doufala jsem že z mého znechuceného a depresivního vzezření je to znát. Asi nebylo. Snažila jsem se neznít moc zle, když jsem vysvětlovala že jejich zájem je fajn, ale ať jsou radši za Káťou. Že já nic nechci, neslavim a nechte mě bejt! Lada se mě s nechápajícím úsměvem, po tom výstupu zeptala: Proč? Ty nechceš bejt plnoletá?
Ne to opravdu nechci, já se o to neprosila. Bylo by to jasnější, kdybych si vzala triko s nápisem ´I´m just a kid. I dont wanna grow Up!´, které jsem nestihla dodělat? Asi ne. Jejich angličtina stojí za prd. Já mam co řikat... Chudák Lenka, co teď vedle mě sedí. Zpočátku nechápala moje rozpoložení a já neměla sílu jí vysvětlovat, že chci být v depresi, když je to 16 let co Brandon umřel. Jenže pak jsem to stejně nevydržela a na už tak dost popsanou lavici v Dějinách jsem začala čmárat jeho jméno a nejslavnější film The Crow spolu s datumem narození a úmrtí. Ona ho sice nezná, ani ten film, ale když viděla datum 31. 3. 1993, asi jí to došlo. Už se neptala, jen na mě smutně koukla a po několikáté prohlásila, že mám dost. Měla jsem.

Ovšem po další hodině temnota ustoupila i když já ji ještě nechtěla pustit. A pak o češtině jsem dělali cosi spadající do dadaismu. Ve skupinách. Ale ta naše neposlouchala, takže jsem mě li jen půl úkolu a zbytek jsem v nejistotě a zmatku dodělali asi za 3 minuty, těsně před tím, než jsem nakonec přišli na řadu se čtením. Výsledek jsem zapoměla v sešitě, ale jednou ho sem dám. Beztak je to z větší části moje dílo, jsem zvyklá takhle psát a vymýšlet nesmysly. Když nám docházel čas, ujala jsem se toho a s lehkou výpomocí a slovy ostatních spatlala výsledek. Když jsem to pak četla, učitelka byla uchvácena, zvláště první větou, která se mi taky líbí a napadla mě okažitě bez přemýšlení. Po dočtení a zopakování od učitelky, tuším Roman se smíchem křikl: Trošku emo, né? Vy tam!:D
Já to nikdy nepopřela! Jak jsem poznamenala k naší skupince, všechny moje ´básničky´končí smrtelně nebo aspoň špatně. Jinak to neumim a jinak to nechci.
Zítra ji sem napíšu, snad. A spousty dalších školních i soukromých.
No, ale dál. Když jsem se přestala bránit, den nabral veselejší obrátky. Nebylo zbytí. Druhá Lenka mi dala hruškovou čokoládu, mňam. Prý mimo jiné za moje služby půjčování filmů a knížek. (Funguju jako včejná půjčovna a všichni mi oplátkou dávají čokoládu, za chvíli budu vypadat jako Renata.)
A po obědě mi Martinka přinesla kytku. To jsem opravdu nečekala. Růže jí prí ke mě přišla moc fádní, což mě strašně pobavilo, protože já růže miluju. Ale hlavně proto, že v jejich přítomnosti můžu volně dýchat. Tohle byla nějaká bílá nádherná květinka, nikdo neví její jméno. Ale radši jsem k ní nevoněla, to by mě asi skolilo.
Od včera čtu Brisingr. Očekáváný dárek od mámy, další do sbírky. Vzhledem k tomu, že s dobrou knížkou se neumím ovládat, je to už víc než 200 stran za mnou. A to radši nevím, kolik jich to celkem má. Ale do víkendu to asi sfouknu, když bude ve škole klid a ovládnu se.
S druhou Lenkou jsem vedly asi hodinovou debatu o knížkách a vyměňovaly si tipy. A taky o upířích filmech a seriálech. Ještě že mam takovou sbírku.
Vyjímečně neposlouchám Three days grace. Už asi 3 dny. Zakázala jsem si to. Jinak by mi z nich hráblo. (Pozdě) A přeposlouchali by se mi, což rozhodně nechci.
Chtěla sjem dneska zase tolik stihnout. Třeba si zahrát Simíky. Ale potřebuju jít brzo spát, opravdu mam dost. A bolí mě ruka a svědí. Od vakcíny. Víte co to je, když vám každý týden píchaj větší dávku svinstva na který jste alergický a ještě když máte panickou hrůzu z iněkčních jehel?
Tak to přesně se mi děje. Kdyby to aspoň nesvědilo. Jenže už to je velká dávka a konečně to začalo pořádně reagovat. Klidně bych se bez toho obešla. Což ještě pár let nehrozí. Jen doufám, že to pomůže. Snad už příští podzim. Roztoči pitomý. Ještě přežít pilovou sezónu.
Achjo. Měla bych to ukončit. Rychle sprchu, což je těžký úkol i na elfa a pak jednu kapitolu Brisingra. A zase bude půl 11. Hmmm.
Brou noc
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
banner azheimer
TOPlist
Eastern Dragon Egg on Dragonadopters
Western Dragon Egg on Dragonadopters

Dark Dragon Egg on Dragonadopters
Strider on Dragonadopters

Western Dragon Egg on Dragonadopters
Dino Egg on DragonadoptersWestern Dragon Egg on Dragonadopters

Plesiodragon Egg on Dragonadopters