Květen 2009

Jeden by se těch krvežíznivců nezbavil! Proč taky:)

27. května 2009 v 14:30 | Achája Eressiel |  Happiness Is a Warm Gun
Se mnou je to opravdu k nevydržení. Já to zase dočetla:D Vubec nevim, co teď budu dělat, až na to že mam práce nad hlavu. Takže spíš vubec nevim, co budu číst. Ještě se vzpamatovávám, i když nejsem v takovym šoku, jako po dočtení Brisingra. Tady bylo pár překvapivých věcí. Ale bylo tu taky pár těch, o kterých jsem už delší dobu uvažovala a jen se potvrdily moje teorie.
Rozbřesk opravdu stojí za to. New Moon, jakožto můj nejoblíbenější v téhle sáze má asi konkurenci:D Ta sladká část nebyla tak sladká, jak jsem se bála. A nebo jsme jen měla divnou náladu. Pro změnu. Kniha druhá o Jacobovi mě kupodivu opravdu bavila. I když byla taková zvláštní. Knihu první jsem viděla v barvách moře a zapadajícího slunce. Tu druhou zahalenou šedí, možná kouřem. Nejistotou. Vlastně mi to chvíli přišlo jako hodně slabý odvar nějakého psycha nebo hororu. Ale fakt jen lehce. No a kniha třetí, jak řekly holky, byla naprosto super:D
Bella jako upírka stála za to. Jej jsem si nebyla jistá svým postojem k Jacobovi, potom co se stalo. A jsem strašně ráda, že se potvrdily ty moje teorie a domněnky ohledně upířích dětí. Ž e to prostě nějak jde. A taky o tom, jestli je možné, když se opravdu hodně snažíte, pustit si někoho do hlavy i když normálně to nefunguje.
Pořád jsem z toho nadšená, i když zase trochu víc utahaná. Středa je nejdelší den. Chci vidět ty dvě hodiny technologie, po tomhle. A doma na mě čeká ještě úkol z výtvarky. Už tam leží asi měsíc, ale já prostě všechno dělám den předem.

A nejdůležitější je vědět, kde máš ručník!

24. května 2009 v 20:28 | Achája Eressiel |  Let it Bleed
Chmpt... Jak já to dělám, že jsem chvíli v pohodě a pak se rychle dokážu skopat až kdo ví kam? Od minule se toho moc nezměnilo, anebo přece ale už je to zpátky. Šla jsem ve středu spát v 9, což je asi rekord za poslední dobu. To stačilo k navrácení dobré nálady. V pátek večer jsem dočetla Nový měsíc. Jelikož jsem tolik nespěchala, když už jsem znala příběh, trvalo mi to 4 dny místo... jednoho jako prvně. Už mi to ani nepřišlo tolik depresivní. Chvíli jsem uvažovala, že se na to vykašlu a vezmu rovnou čtyřku. Ale nakonec jsme se udržela a přešla plynule na trojku. To kvůli Zatmění jsem to chtěla číst znova. Předtím jsem ho četla asi týden, během školy a moc jsem z toho neměla. Teď za 2 dny to bylo rozhodně lepší. Víc jsem si to užila, dokonce se mi to i víc líbí. Přes to všechno, co mě v tom příběhu štve. A že toho neni málo. Prostě to nedokážu přestat číst, případně představovat si sebe v těch situacích. Protože to mě na tom štve skoro nejvíc, že Bella se pořád chová úplně jinak, než bych to udělala já. Z čehož vyplývá, že díky totálně rozdílným povahám, já bych se nikdy nedostala do spousty těch situací...
Je to zvláštní. Jedničku jsem znova nečetla, jen jsem navrch viděla ten film. Až ji budu mít zase u sebe, možná to taky zopáknu. Ale 2. a 3. díl, když jsem je četla znova, jsem vnímala trochu jinak. Jistě, už bez překvapení. Ovšem s nedočkavostí, kdy přijdou moje oblíbené scény. Ale zvláštní mi přišlo i... Dost jsem se u toho nasmála a brečela. Teď i před tim. Ale teď u jiných míst, než před tím. I když některá se nezměnila.

Upíři asi netrpí únavou... Taky bych chtěla

20. května 2009 v 19:14 | Achája Eressiel |  Let it Bleed
Jsem strašně, strašně moc na smrt unavená, jako už dlouho ne. Už od včera. A je to ještě horší. Né, že bych někdy něco víc pobírala, ale co se svět zbláznil, nechápu už vůbec nic. Celý minulý týden jsem chodila spát chvilku před jedenáctou, pokud to šlo dobře. A nebyla jsem moc utahaná. Včera a předevčírem jsem šla spát chvíli po desáté a připadám si jako vymačkaný citrón, co musel uběhnout maraton. Jo, to bude ono.
Opravdu nic nepobírám. Dneska jsem měla co dělat, abych ráno neusnula na angličitně. To se moc nestává. Všechno mě bolí z pondělního těláku. To asi proto, že jsem tam měsíc nebyla. A další 3 týdny tv nebude. Aspoň něco pozitivního. Navíc to zase začíná bolet i uvnitř. Popadá mě beznaděj a deprese a jen umocňuje tu únavu. Čekala jsem, kdy to zase přijde. Už tu dlouho nebyla, holka jedna nezbedná.
Asi je to hlavně školou. Všichni teďka šílí, nic se nestíhá, nikdo nic neví. Pro změnu. Čtvrťákům zítra začíná obhajoba praktických maturit. Někteří ji dodělávali ještě dneska. Jejicj nerovzita a panika se šíří všude. Jako bycho neměli svoji vlastní. My, třeťáci děláme v dílnách ročníkovou práci. Ještě máme trochu času, ale je ho žalostně málo. Netuším, jestli to stihnu nebo vubec zvládnu dodělat. A jak. Takhle to dopadá, když si jeden umí vymyslet to nejkomplikovanější řešení, ke všemu co dělá. a nebo, když poslouchá učitele. Kdyby to bylo na mě, nedělal bych náramek, ale ten hřeben do vlasů, třeba bych stihla i dva, aby to nebylo málo. Ale to já ne...
Vypadá to, že konečně budu mít Rozbřesk. Takže jsme se rozhodla, přečíst celou ságu znova. Jenže můj první díl měla zrovna Lenka a teď to čte její máma. Marťa mi vrátila druhý díl, tak jsem začala u něj. Jedničku si stejně více méně pamatuju, potřebuju si osvěžit hlavně trojku. Všechny co jsme to četly(a že máme ve třídě slušnou maniakální společnost), jsme se shodly, že trojka je prostě divná a zmatená. Nikdo ji moc nepochopil a nepamatu je si...

Udělejte ze mě skejťáka!:D

16. května 2009 v 1:38 | Achája Eressiel |  Happiness Is a Warm Gun
Oh bože. To je tak úžasnej film! Já chci být skejťák! Umět to co oni, to by bylo... Nechápu, jak to dokážou, ale je to skvělý. Takový... Já nemam slov. Už dlouho se nestalo, že by mě film připravil o řeč. Ale Legendy z Dogtownu... Bomba:D Krom toho, že v příštím životě chci být kluk, teď chci být i skejťák, třeba v tom minulym:D Mě to uplně uchvátilo. Četla jsem, že je to dobrej film, ale popsat se to dost dobře nedá. Samozřejmě jsme na to přišla před Heathyho. Nakonec tam pro mě nebyl až tak důležitej, to je prostě ohromující celý. Ale nevim jak to dělám, že poslední dobou, okay, asi tak rok, brečim u všech filmů, kde hrál. To prostě nejde. Proč mě tak strašně dojalo, jak byli všichni skvělý a že se nakonec zase sešli a usmířili? Chudák Sid. A ještě ke všemu, že se to všechno fakt takhle stalo. A museli sehnat podobný herce, který by takhle dobře uměli jezdit. Heathy jezdil taky rád. A dobře, zdá se. Tohle je rozhodně jeden z filmů, kterej chci vidět víckrát:)
Měla bych jít spát. To už jsem chtěla před půlnocí. Původní plán byl, zkusit jestli u toho fungujou titulky. Ale hned jsem věděla, že to jako vždy rovnou zkouknu:D

On se snad úplně zbláznil. Ten Svět!

13. května 2009 v 15:17 | Achája Eressiel |  Happiness Is a Warm Gun
Hehe, no:D Tak nějak jsem včera původně chtěla... sepsat 4. den ve Florencii. Ale trochu se to zvrtlo. Svět se zbláznil. A za takových podmínek se prostě nedá pracovat!!!
Já sice pořád řikám, že lidi jsou divný a svět se zbláznil. Ale ono se to stalo včera! Definitivně. Poslední kapka! Asi se rozhodl, že nám to musí dát konečně pořádně najevo, nebo nás prostě ujistit, že to tak opravdu je. Už nemůže být pochyb.
Nedokážu popsat všechny příznaky, ale včera se všichni chovali mimořádně divně. Ve snaze najít vysvětlení jsme se odvolávali na erupce na slunci nebo chybu v Matrixu. Ať to spůsobilo cokoli, něco se prostě děje. Svět zešílel!:D:D:D
A nejhorší na tom je, že nás vzal sebou. Tomu se prostě nedá bránit. A navíc to nepominulo, ten stav pořád trvá, jen trošku tlumenější. Čekám, kdy se to zase víc projeví.
Ale abyste poznali, jestli se to u vás děje taky... Je to totiž globální.
Ráno to vypadalo skoro normálně. Následně začali jednotliví lidé vyšilovat a nervovat. Panika se šířila, až byli nervní, protivní a naprosto nepochopitelní naprosto všichni. My to s holkama jen sledovaly a nedokázaly se ubránit těm vlivům. Až na to, že u nás pozorovnání šíleného světa způsobovalo stavy naproté nechápavosti, prostupující totální výtlemy smíchu.
Jezdním příznakem všeho byl náš pan učitel, který se pořád motal po dílnách a hledal každou záminku, aby mohl někomu vynadat a vysvětlit mu, jak něco má dělat správně. A měl červenou zářivou košili, zřejmě ve snaze vyrovnat se přírodní barvě našeho pana učitele krocana. Krýmžto pádem se z něj stal pavián. To nic, my si jen zakládáme školní farmu. Někteří, jako Zajíc, nebo Jiřičková, se po zvířatech přímo jmenují. Jiní si to vynahrazují vzhledem. Třeba Ovce, Krocan nebo nově Pavián. Zajímalo by mě, kdo z nich jí Pórek.

Florentský deník Den 3.

11. května 2009 v 19:31 | Achája Eressiel |  Maybe Memories
6.5. Středa
21:50 Dnešek byl... strašně dlouhej. Ale vůbec nejsem utahaná. Snídaně celkem vražedná, tu šťávu si už nedám. Italové mají podivný bílý chleba, chuť to skoro nemá, takže marmeláda to jistí. Pokud si jeden nevyláme zuby na tý kůrce. Něco málo müslli s mlékem. A taky čokoláda z automatu. Celkem dobrá. Ale nikdy jsem netušila, že ten džus budu muset zapíjet čokoládou. Jak řekla Johy ´Tableta vody a zbytek tank´.

Byli jsme se podívat v Galleria dell´Accademia na Davida. To je celkem kus chlapa. Teda jako on je celý a docela velký. Sličný hoch. Pročpak ho tak Michelangelo udělal? Aby se mu taky líbil?:D No jo, on ty chlapy prostě uměl. Bylo tam ještě hodně obrazů s náboženskou tématikou, jako vždy. Ale těch existuje tolik, že se dají pamatovat jen ty impozantní, co prostě udělají dojem na první pohled. Kolikrát, když si v Dějinách píšeme k popisu obrazu 3x4 metry... Řeknete si, hmm to je fakt velký. Ale když před tim plátnem nebo dřevěnou deskou stojíte... Připadáte si tak malý a neschopný ve srovnání s tim obrovským uměleckým dílem.

No ale dál. Taky tam bylo hodně kopií soch, bust a plastik. Ale David je prostě David. Má kolem 4 metrů + podstavec. Bílý mramor. Je kolem něj taková ohrádka, aby ho nikdo neošmatával. Stačí, že mu všichni koukají na zadek a do jiných míst. To musí být pěkně otravný:D

•Trocha historie. Michelangelo Davida sochal na zakázku Florentské radnice. Dokončil to ve 30ti, po 4 letech práce. David měl původně stát ve výšce na Flor. Dómu. Putoval ale na náměstí, kde dnes stojí kopie. Pravý David si hoví pod střechou Accademie. V rukou má prak a kámen, kterými porazil Goliáše. Jeho kopie je na náměstí taky.

Pak jsme byli v Museo di San Marco, kde se mi po chvíli vybil foťák. Takže jsme odkázaná na to co mi ze středy pošlou holky. Tam byly mnišský cely a v každý freska s Ježíšem a tak různě. Cle je 43 a 1,8 metru vysoké fresky má na svědomí Fra Angelico. Pochází z období renesance jako snad všechno ve Florencii. Všechny fresky mají motivy z Ježíšova života, převážně ukřižování s vzkříšení na mnoho způsobů. Po pravdě, když jste v těch místnostech, kde neni nic, jen ten obraz, je to strašně stresující.

Florentský deník Den 1. a 2.

10. května 2009 v 16:41 | Achája Eressiel |  Maybe Memories
4.5. Pondělí
Někdy kolem 5 odpoledne jsme se všichni sešli u Špéry a pokusili se naskládat do autobusu. Všude strašný chaos. Je s námi 5 učitelů. Sedím vedle Johanky nad pravým zadním kolem. Přes uličku je Marťa a Lenka. Johy jsme všichni dlouho neviděli a setkání to bylo velice bouřlivé. Nechci se zase loučit. Teď ale poslouchám její zážitky posledních dní a jenom zírám, slova došla. Všichni vědí, že ta holka je blázen a ďábel. To je v pořádku. Ale když se to se*e, tak všechno. Ona si teda umí zadělat na problémy. Většina těch věcí ještě jde. Ale toto... Ona ví, že to byla blbost, ale nejde to vrátit zpátky. A přesvědčit některé o pravdě celé věci... Snad to nějak zvládnem. Kdybych věděla jak ji utěšit a pomoci...
Je asi 8 večer a jsme někde v okolí Českých Budějovic. Zaslechla jsem něco, že řidič neví, kde jsme. No potěš král:D

5.5. Úterý

10:30 Itálie je strašně divná. Už strašně dlouho sedíme v buse a jedem a jedem. Do nekonečna a ještě dál. S Johankou si sdělujeme novinky a u některých by bylo skoro lepší nevědět. Ale to bejvá.
Taky nám včera večer emigrovaly rozinky. Seděly si takhle mezi námi a pak najednou ne. ´Hele, kde jsou naše rozinky?´Byly pode sedačkou v Punkyho botách a tak různě. Ovšem ten autobuse je silně nepraktická věc, rozhodně nevhodná k dlouhodobýmu cestování. Nebo možná lidský tělo. Úplně všichni maj problém delší dobu sedět, aniž by je něco bolelo, nebo to začalo upadávat. Já už si snad lehnu hlavou dolu, jestli to pomuže:D
Jeli jsme přes Rakousko. To bylo nekonečně nudný. Tunel, hora, tunel, hora. Itálie. Tady je ještě víc nekonečnejch tunelů skrz větší hory. A mimo tunely je všechno nalajnovaný, rovný... Prostě divný. Všude. A to jsme ještě nebyli v přímým střetu s Italama. Projeli jsme Florencii, teď jedem do Pisy podívat se, jak neuměj ani rovně stavět(což je strašně zvláštní, vzhledem k tomu, že tu maj v lajnách stromy, kamení a snad i mraky) a pak zase zpátky do Florencie.

Florentský deník

9. května 2009 v 12:04 | Achája Eressiel |  Maybe Memories
Buon giorno:D
Tak jsem zase tady! Zpátky z Itálie, pořád ´člověk´, pořád ´žiju´:D To je tim, že jsme nebyli ve Volteře. Nevadí. Viděli jsme Pisu, několik dní pobyli ve Florencii a cestou dom se vykoupali v moři.
Bylo to strašně nechutně moc krátký. Chci to vrátit, přidat další týden. Jsem asi jediná, komu se nestýskalo po domově a tak. To protože domov je tam, kde... kecám kraviny. Prostě se mi nestýskalo víc než kdy jindy, protože to co by mi mohlo scházet, stejně neni doma. To je fuk:D
Byla to strašná sranda, sice trochu vražedný a vyčerpávající, ale nezapomenutelný. Až budu mít čas a budu opravdu doma, stáhnu těch 300 fotek, lehce prohrábnu a pak budu psát. Sem. Přímo během akce jsem si zapsala dění prvních dvou dní a poloviny třetího. To sem přepíšu a zbytek si vycucám z prstu:D A proložim to fotkama. No to bude kůlna:D A na dlouho.
Jdu na borůvkový knedlíky, hurá:D

Potřebuju nafukovací autobus jedoucí na jih. Máte?

3. května 2009 v 19:59 | Achája Eressiel |  Happiness Is a Warm Gun

Jádydá:D Já jsem vám tak nepraktická osoba. Tak nějak průběžně se pokoušim nanosit na hromadu všechno, co budu potřebovat přístí týden... Ale já si prostě vždycky musim brát tisíc zbytečnějch věcí.
Aby se vědělo, o čem je řeč. Zítra v 5 večer odjíždí celý třeťák s pár učiteli do Itálie. Autobusem, přes noc. V úterý se stavíme v Pizze a následující dny strávíme ve Florencii ve vile Camerata. V pátek zase odjíždíme a v sobotu jsme doma. Je to vzdělávací zájezd v rámci Dějin výtvarné kultury.
Strašně se tam těšim. Bude tam s námi Johanka, všichni budemem mít foťáky a prostě to bude super. Určitě:D I když nás ve čtvrtek Studnička seřval, že tam nejedeme na výlet. Ale koho to zajímá? My si z toho výlet uděláme:D I když budeme stát ve frontách a lítat po galeriích a památkách.
Původně jsme měli jet do Paříže, ale to nevyšlo. Tohle je taky fajn. Ve Florencii se třeba napříklady kdysi dávno zdržoval Leonardo nebo Michellangelo. Samozřejmě to byli velikáni, ale taky tak trochu na chlapce, tudíž mám pro ně ještě větší slabost:D
Uááá:D Hrabe. Fakt se strašně těšim. Skoro týden pryč, s Johankou, Aničkou, Adélkou, Lenkou a Marťou:) To bude. Chystám se ochutnat pravou italskou pizzu. Vzhledem k tomu, že v zahraničí jsme byla jen na Slovensku a v Chorvatsku, bude to akce.
Mělo by tam být pořád přes 20 stupňů. Ale já prostě nevim, co všechno si mam vzít sebou. Na sebe. I k jídlu. Protože budeme mít jen snídaně. No chaos, hrůza pomóc. Popadá mě cestovní horečka:D
•••
Dneska jsem si obarvila vlasy! Sama. Konečně. Už mě nebavilo čekat, až se s Ufounem dohodnu, kdy to vyjde. Protože to už půl roku nevychází. (Jé. Musim najít plavky!)
Vzhledem k tomu, jak jsou moje vlasy tmavý a neovladatelný, neobarvitelný a vubec... to dopadlo celkem dobře. Mam to na několika místech lehce do zrzava, což byl přesně účel. Nejdřiv se mi to zdálo moc. Potom divný. A teď bych klidně udělalal větší revoluci. Ještě mi půlka barvy zbyla, takže to třeba po návrata z jihu ještě víc zmršim:D Taky jsem to trochu střihla. Já to stříhám pořád. Vždycky mě to přestane bavit, tak se s tim musí aspoň něco málo dělat. Kdybych posbírala dostatech odvahy, udělala bych si na těch vlasech něco hodně šílenýho. Jen moc nestříhat. Ale uvidíme. Jestli ta barva bude držet tak jako vždy, tak tam za měsíc nic nebude. Prostě sabotážní vlasy. Já chci něco pořádně rebelskýho. Mě fakt hrabe. Achjo:D
○○○
No, radši půjdu najít něco k večeři a pak přinutim mámu, aby mi pomohla s balením. Aspoň to jídlo. Je to bída se mnou:)

Za zvukem prodírat se nočním lesem, chtěl bys?

2. května 2009 v 20:05 | Achája Eressiel |  Happiness Is a Warm Gun
No to svět neviděl. My jsem takový paka:D:D:D
To bylo tak. O čarodějnicích jsem byla u mojí milé Andělice. Celkem neškodná akce, zdálo se. Pěkně na zahrade, spousta jejich příbuzných, z nichž většinu jsem v životě neviděla, ale nevadí. 10 litrů těsta na bramboráky, sud piva a spousta hladovejch krků:D
My mladší jsme seděli u ohně a Elis s pomocí bratránků hrály a zpívali co se dalo. Já byla držák všeho možnýho, páč jsem uplně levá:D Ale Nějak nás to zmohlo, Elis už nemohla ani zpívat, tak jsme to zabalily. Chtělo to zmizet. Ona popadla sklenici piva a já velikej hrnek s čajem, jak jinak:) A že se půjdem projít(ofociální verze pro rodičstvo).
Plán byl ten, zjistit, odkud hraje to příšerný techno co se nese po větru. A tak jsem prošli celý Ohrazenice, všude se to zdálo stejně blízko, až jsme nakonec došli na konec vesnice, k poslední lampě. A co teď? Bez baterky. Já neměla ani telefon. Ona naštěstí jo, tak jsem se rozhoupaly a s tím chabým světýlkem šly po temné silnici lemované stromy.
Řeknu vám, byl to celkem adrenalin:D Já tam v životě nebyla. Elis tamtudy prý občas jezdila na kole nebo běhala(blázen). Ale za tmy... To je všechno uplně jiný. Takže jsme šly po silnici, semtam strom a bloumaly, proč to je pořád znít stejně daleko jako kdykoli před tim. A od kud to může jít.
A měli jsme ze sebe strašnou srandu. No jen si to představte. 2 Podivný individua v kabátech, co si svítí mobilem a v půlnoci se promenádujou opuštěnou krajinou se sklenicí a hrnkem. A co teprva, když nás občas potkalo auto, ty museli koukat! Z těch jsme měli srandu taky.
A tak jsem šli. Prý, to bude určitě na Pile. Ale co by tam dělali? No to nevim. To by jim přece nikdo nedovolil. Třeba tam maj známý. Ale tak sakra. Kde je ta Pila? To už musí být za další zatáčkou. Hmmm. Ale za tou další určitě! Stejně jako za tou minulou? Noooo...
A co budem dělat až tam dojdem? Kdo ví co tam bude za lidi. Nejaký feťáci třeba. To si nás ani nevšimnou. A nebo třeba taky jo. Ale jestli to vubec najdem.
banner azheimer
TOPlist
Eastern Dragon Egg on Dragonadopters
Western Dragon Egg on Dragonadopters

Dark Dragon Egg on Dragonadopters
Strider on Dragonadopters

Western Dragon Egg on Dragonadopters
Dino Egg on DragonadoptersWestern Dragon Egg on Dragonadopters

Plesiodragon Egg on Dragonadopters