Florentský deník Den 3.

11. května 2009 v 19:31 | Achája Eressiel |  Maybe Memories
6.5. Středa
21:50 Dnešek byl... strašně dlouhej. Ale vůbec nejsem utahaná. Snídaně celkem vražedná, tu šťávu si už nedám. Italové mají podivný bílý chleba, chuť to skoro nemá, takže marmeláda to jistí. Pokud si jeden nevyláme zuby na tý kůrce. Něco málo müslli s mlékem. A taky čokoláda z automatu. Celkem dobrá. Ale nikdy jsem netušila, že ten džus budu muset zapíjet čokoládou. Jak řekla Johy ´Tableta vody a zbytek tank´.

Byli jsme se podívat v Galleria dell´Accademia na Davida. To je celkem kus chlapa. Teda jako on je celý a docela velký. Sličný hoch. Pročpak ho tak Michelangelo udělal? Aby se mu taky líbil?:D No jo, on ty chlapy prostě uměl. Bylo tam ještě hodně obrazů s náboženskou tématikou, jako vždy. Ale těch existuje tolik, že se dají pamatovat jen ty impozantní, co prostě udělají dojem na první pohled. Kolikrát, když si v Dějinách píšeme k popisu obrazu 3x4 metry... Řeknete si, hmm to je fakt velký. Ale když před tim plátnem nebo dřevěnou deskou stojíte... Připadáte si tak malý a neschopný ve srovnání s tim obrovským uměleckým dílem.

No ale dál. Taky tam bylo hodně kopií soch, bust a plastik. Ale David je prostě David. Má kolem 4 metrů + podstavec. Bílý mramor. Je kolem něj taková ohrádka, aby ho nikdo neošmatával. Stačí, že mu všichni koukají na zadek a do jiných míst. To musí být pěkně otravný:D

•Trocha historie. Michelangelo Davida sochal na zakázku Florentské radnice. Dokončil to ve 30ti, po 4 letech práce. David měl původně stát ve výšce na Flor. Dómu. Putoval ale na náměstí, kde dnes stojí kopie. Pravý David si hoví pod střechou Accademie. V rukou má prak a kámen, kterými porazil Goliáše. Jeho kopie je na náměstí taky.

Pak jsme byli v Museo di San Marco, kde se mi po chvíli vybil foťák. Takže jsme odkázaná na to co mi ze středy pošlou holky. Tam byly mnišský cely a v každý freska s Ježíšem a tak různě. Cle je 43 a 1,8 metru vysoké fresky má na svědomí Fra Angelico. Pochází z období renesance jako snad všechno ve Florencii. Všechny fresky mají motivy z Ježíšova života, převážně ukřižování s vzkříšení na mnoho způsobů. Po pravdě, když jste v těch místnostech, kde neni nic, jen ten obraz, je to strašně stresující.

Byla tam ještě velice impozantní místnost, podobná chrámovým lodím a v ní obrazy a veliké knihy. Většina zpěvníky.

A pak Museo del Bargello. (Po galerii Uffizi největší sbírka) To byl nějakej starší... nevim. Nějaký sídlo. Taky spousty soch a tak různě. Nechápu, jak to dělali. Proběhly jsme to rychleji, chvíli poseděly v místnosti plné soch a obdivovaly se umění. Ten palác se mi celkem líbil. a díky tomu všemu jsme celkem přišla na chuť sochám. I když samozřejmě záleží na tématu a provedení. Ale opravdu nechápu, jak to někdo dokázal udělat. A ještě tak dokonale. Taky tam prý bylo pár soch od Michelangela. Kdyby jeden hodně zkoumal, dá se to poznat. Většinou jsou to svalnatí naháči. Nebo nahatí svalouši?:D

Chvíli jsme poseděli na nádvoří, kde vznikla taky hromada fotek, uvidíme.

•Pak jsme šli na Most zlatníků. To se mi opravdu nelíbilo, i když to bylo zajímavý. Ale lepili se tam na nás nějaký Italové a byli strašně slizký.

A potom teprva začala sranda. Bylo nás 5, šly jsme a chtěly toho projít za celý odpoledne strašně moc a mířit k vile. No. Chtěli jsme.

Byly jsme totiž na druhém břehu města v netušených místech. S pomocí mapy jsme našli nejbližší most a přešly zase na správnou stranu. A pak se vydaly nejrůznějšími uličkami, prolezly spoustu krámků a měly za to, že míříme směrem k náměstí San Marco a k vile.

Johanka se už nějakou dobu obdivovala křečkovým kalhotám a po delší době našla jedny podle svých představ a za 18 euro byly její. Anče uchvátily vačicové kalhoty, ale ideální zatim nenašla. Adélka toho nebo následujícího dne taky získala křečkové kalhoty, ale trochu jinačí. Já jsem si vyhlédla naušnice, ale nemohla si vybrat.

•A jelikož už jsme toho ušly dost a bylo opravdu teplo, rozhodly jsme se pro zmrzlinu. Johy, že zkusí, co jí dají a pak možná a i my. Vybrala obrovský kornout a 2 příchuti a pak už jsme jen zíraly, co tam všechno prodavačka sype. Nakonec se nám do ruky dostalo snad půl kila čokoládové a jahodové zmrzliny v obrovském kornoutu. A i to bylo na 5 lidí docela dost.

Ta hromada ledu pořád nebyla snědená, my prošly asi půl města, nemaje potuchy kde jsme a narazily jsem na super obchůdek. Koupila jsem náramek a holky vyhlídly spoustu věcí. Pak všechny utekly do parku přes ulici, jen já a Johy jsme bojovaly se zbytkem zmrzliny, Spáchala na ni totiž atentát. Následně nás málem přejeli, ale to tam bylo na denním pořádku. Ta holka je magnet na kola a ostatní dopravní prostředky. Všechno se jí snažilo přejet.

V parku jsme odpočali nohám a hledaly na mapě naši pozici. Anče se šla zeptat mladíka na protější lavičce a on jí na mapě ukázal, kde jsme. Bylo to jen ulici od San Marco. Ale my se nemohly zorientovat na tolik, abychom určily správný směr. Asi jsme vypadaly hodně komicky a bezradně, když ten mladík přišel a prý ´Can I help you?´. To nás pobavilo ještě víc, ale zjistily jsme kudy.

•Taky vám přijde tak vtipná situace, když nevíte kde jste a kudy kam?:D A to se ještě náš hlavní kompas Anče v parku posílila trochou... No to je jedno:D Ale když ona neví, tak vedu já. Nikdo jiný se v mapě nevyzná. No, ale došly jsme na náměstí, potkaly třídní a ta nám poradila levnou restauraci na rohu. Daly jsme si večeři, užily si spoustu srandy a pak jely přecpaným busem k vile.

Cesty nahoru taky stojí za to. Johy vždycky otrhává akát, hází ho nad hlavou a žádá Aničku o ruku. A vubec, jak jsem měly všechny dost z únavy a zážitků, opravdu to byla akce. Dojít tam ve zdraví a za světla:D

•A ve vile jsme nebydleli sami. Kluci na patře pod námi, my v tom nejvyšším. Naše čtyřka samozřejmě daleko v chodbě, dál než všichni od nás. A všude kolem Italské a německé pubertální... šílenství.

Jsme takhle večer skoro všechny v pokoji, když slyším z chodby jednu italku vyděšeně´Oh my god...´ a na to se ozve´What the fuck?´ To byla Anče. Ta slečna se jí asi lekla a celé to bylo velice k popukání:D
David (foto vypůjčeno)

Michelangelo Buonarroti - David (socha)
Jakýsi pán na náměstí San Marco
Pán a všudypřítomní holubi
Museo di san Marco/klášter
Nádvoří
Johanka v křečkových kalhotách, miniaturní elektromobil, Anička a Lenka
Žádání o ruku:D
Chodba k našemu pokoji. Třetí dveře vlevo č. 207
Pokračování příště:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
banner azheimer
TOPlist
Eastern Dragon Egg on Dragonadopters
Western Dragon Egg on Dragonadopters

Dark Dragon Egg on Dragonadopters
Strider on Dragonadopters

Western Dragon Egg on Dragonadopters
Dino Egg on DragonadoptersWestern Dragon Egg on Dragonadopters

Plesiodragon Egg on Dragonadopters