Upíři asi netrpí únavou... Taky bych chtěla

20. května 2009 v 19:14 | Achája Eressiel |  Let it Bleed
Jsem strašně, strašně moc na smrt unavená, jako už dlouho ne. Už od včera. A je to ještě horší. Né, že bych někdy něco víc pobírala, ale co se svět zbláznil, nechápu už vůbec nic. Celý minulý týden jsem chodila spát chvilku před jedenáctou, pokud to šlo dobře. A nebyla jsem moc utahaná. Včera a předevčírem jsem šla spát chvíli po desáté a připadám si jako vymačkaný citrón, co musel uběhnout maraton. Jo, to bude ono.
Opravdu nic nepobírám. Dneska jsem měla co dělat, abych ráno neusnula na angličitně. To se moc nestává. Všechno mě bolí z pondělního těláku. To asi proto, že jsem tam měsíc nebyla. A další 3 týdny tv nebude. Aspoň něco pozitivního. Navíc to zase začíná bolet i uvnitř. Popadá mě beznaděj a deprese a jen umocňuje tu únavu. Čekala jsem, kdy to zase přijde. Už tu dlouho nebyla, holka jedna nezbedná.
Asi je to hlavně školou. Všichni teďka šílí, nic se nestíhá, nikdo nic neví. Pro změnu. Čtvrťákům zítra začíná obhajoba praktických maturit. Někteří ji dodělávali ještě dneska. Jejicj nerovzita a panika se šíří všude. Jako bycho neměli svoji vlastní. My, třeťáci děláme v dílnách ročníkovou práci. Ještě máme trochu času, ale je ho žalostně málo. Netuším, jestli to stihnu nebo vubec zvládnu dodělat. A jak. Takhle to dopadá, když si jeden umí vymyslet to nejkomplikovanější řešení, ke všemu co dělá. a nebo, když poslouchá učitele. Kdyby to bylo na mě, nedělal bych náramek, ale ten hřeben do vlasů, třeba bych stihla i dva, aby to nebylo málo. Ale to já ne...
Vypadá to, že konečně budu mít Rozbřesk. Takže jsme se rozhodla, přečíst celou ságu znova. Jenže můj první díl měla zrovna Lenka a teď to čte její máma. Marťa mi vrátila druhý díl, tak jsem začala u něj. Jedničku si stejně více méně pamatuju, potřebuju si osvěžit hlavně trojku. Všechny co jsme to četly(a že máme ve třídě slušnou maniakální společnost), jsme se shodly, že trojka je prostě divná a zmatená. Nikdo ji moc nepochopil a nepamatu je si...

Tak jsem včera znovu začala Nový měsíc. Stejně je to můj nejoblíbenější. Uvidim jak čtyřka. Ale tohle prostě... Jak to čtu a mam za sebou asi 250 stránek, dochází mi spousta věcí. Ale ani ne tak o ději, ten už znám, jen si to připomínám. Spíš zjišťuju nové a utvrzuju se ve starých věcech o sobě. Všem ostatním se nejvíc líbila sladká, v cukrové vatě vyválená a zamilovaná jednička. Já se rozplývala nad dokonastí šedi, zoufalství, deprese a tržných ran ve dvojce. Vím přesně proč tomu tak je. Nedělá mi vůbec problém, se do té situace vcítit. Když jsem to četal v zimě prvně, ta hloubka, temnota mě trochu překvapila, protože jsem byla zrovna v pohodě. Ale líbila se mi. Teď si nepřipadám nejlíp, to že to čtu, mi zrovna nepomáhá, ale už mi to nepřijde tak brutální. Zpočátku jsem Bellu neměla moc v lásce, ovšem ve dvojce si u mně zpravila reputaci. Její situace mi přišla v mnoha směrech podivně známá. Ale teď, s odstupem času... Věci se rychle mění. Vždycky mi vadilo, že ve většině situací reaguje úplně jinak, než bych to udělala já. A teď si všímám, že stejně zachází i se svou depresí. Prý v sobě možná našla svou masochistickou stránku. To já už dávno. Ona volila většinou nicotu. Já taky občas žiju v mlze a nevnímám okolí. ale pokud jde o tohle... I rather feel pain, than nothing at all. Třeba teď. Místo toho, abych četla něco povzbuzujícího, utápím se v temném svitu Nového měsíce a hýčkám svou temnou díru uprostřed hrudi s roztřepenými okraji. A místo toho, abych si pustila něco veselého, poslouchám The Cure. Houpu se na vlnách a čekám, až mě zase nějaká smete. Protože to dříve nebo později přijde. Občas mě udivuje, že se těm stavům vůbec nebráním. Ne, já si v nich libuju. Na jednu stranu, je mi tak dobře. Stejně to nikdy netvá dlouho. Rozhodně ne ta nejtěžší forma. Ta slaboučká přetrvává schovaná v hlubinách pořád a čeká na vhodnou příležitost vyskočit a lapit se všeho, co je v dosahu. Samozřejmě mimo sluneční paprsky.
Myslím, že by mi trochu pomohla změna počasí. Je strašně dusno a vedro. Vůbec se nedá dýchat. Jako před bouřkou. Potřebuju bouřku. Mám je ráda, vždycky to tak odlehčí situaci. A navíc to vypadá krásně.
A jak tak uvažuju nad tím co píšu, znovu mi přichází na mysl ta situace... Tohle je přesně ten způsob, jak si libuju v literatuře romantismu. A taky v dadaismu a surrealismu. Většina naší třídy hlavně poslední dvě nemá ráda. Kdyby znali moje názory, to by koukali. Ale samozřejmě nevědí nic. Oni znají tu veselou, smějící se, divně se oblékající... Nejspíš. Jistě, to jsem taky já. Ale jen jedna část. A teď jsem uplně... Něco jsme chtěli a zapoměli jsem kam jsme to jeli... Jo ta literaura. Líbí se mi proto, že se tak přibližuje mému stylu myšlení a psaní. Moje pseudo básničky a úvahy... Velmi se to dadaismu podobá, ten mi vyhovuje nejvíc.
Jo, mohla bych sem zase dát nějakou další. Ve škole jsme jic pár skládali. Jo, to by šlo.
Ale teď bych měla jít vybrat filanistu soutěže. Blog.cz mě oslovil, jako účastíka té minulé, tak já jdu na to...
A pak si asi půjdu lehnout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
banner azheimer
TOPlist
Eastern Dragon Egg on Dragonadopters
Western Dragon Egg on Dragonadopters

Dark Dragon Egg on Dragonadopters
Strider on Dragonadopters

Western Dragon Egg on Dragonadopters
Dino Egg on DragonadoptersWestern Dragon Egg on Dragonadopters

Plesiodragon Egg on Dragonadopters