Červenec 2009

Do you want to know a secret?

30. července 2009 v 19:42 | Achája Eressiel |  Happiness Is a Warm Gun
Nevím, jak se to stalo, ale nějakým zázrakem se mi konečně povedlo uklidit pokoj. Není to moc vidět. Asi proto, že na stolech a na křesle je pořád spousta věcí. Jen už na nich a pod nimi nejsou viditelné vrstvy prachu. Nejlepší to bude, až se mi povede roztřídit tu hromadu oblečení na křesle. Včera jsem zašila ty tři sukně co tam ležely už měsíce. Doopravdy. Ta černá dokonce dostala dvě nové řady černých korálků, místo jedné řady modrých co opadávaly předtím.
Někdo by se mohl divit, v čem chodím, když jsem měla tři sukně mimo provoz, že? To asi bude tím, že sbírka mých sukní se počítá na dvoumístná čísla. Stejně jako sbírka mých náušnic. Uvažuju, že bych to jednou všechno, nebo alespoň to zajímavé vyfotila a někde se pochlubila:)To by bylo na dlouho.
U rybníka malovat jsem pořád nebyla. Čekám na správné počasí. Ale to bude asi jen výmluva.
Zato poslouchám Beatles. Už dobu jsem se chystala v těch kvantech našich mp3 je najít. Při obědě jsem je slyšela v rádiu, což mě k tomu konečně donutilo. A ještě před tím jsem zařadila zpátky těch deset cd co se mi válely v pokoji.

Please learn my how to breathe under water

24. července 2009 v 20:22 | Achája Eressiel |  Let it Bleed
Přijde mi, že svět je poslední dobou strašně divný místo. Včera se tu přehnala Apokalypsa. Asi se nedá ochočit. Asi za minutu 6 večer sebou vzala elektriku(říkala máma), to ještě ani nepršelo. A pak začali padat slanečci. Vypadalo to, jako kdyby někde nahoře prasklo vodovodní potrubí, to totiž nebyl déšť. A o větru taky neradno mluvit.
Jak byste nazvali cosi, co nutí padat ty slanečky všemi směry, né kolmo k zemi a stromy to učí balet? Zrovna jsem stála u okna a pozorovala tu scenérii a snažila se napsat ufounovi, že tady už to taky začalo. Ona byla na Šumavě a tam to proběhlo v mírnějším provedení odpoledne. Tak jsem koukala, nechala na sebe foukat… Přímo přede mnou ty stromy co za nimi jsou ovce, jak na ně pořád koukám. A z jednoho stromu uprostřed se odlomila obrovská větev, nechápu jak, ale stejně přes tu futeř bylo slyšet, jak se láme. A tak šel čas… netrvalo to dlouho a Jezdci Apokalypsy jeli dál a nechali tu jen trochu deště a strašnou spoušť. Z nudy jsem se konečně začetla do Větrné hůrky, dokud bylo ještě trochu světla. Přišlo mi to hrozně tématické. Konec 18. století, taky neměli čím si svítit a všechno je tam popisováno tak pochmurně…

Mají lední medvědi létající koberce?

18. července 2009 v 17:57 | Achája Eressiel |  Happiness Is a Warm Gun
To je bída. Je toho tolik co psát, ale, já jsem na psaní strašně líná. Vlastně i na cokoli dalšího. Ve čtvrtek jsem s mámou a bráchou byla v Praze. To je vám vždycky akce, když se takový vesnický balíci jako my vypraví do velkoměsta:D

Tatínek měl pro změnu moc práce, takže nejel. No, na nás čekala Zoologická. Prošli jsem ji křížem krážem, od 10 ráno asi, tak do 4 odpoledne. Naposledy jsem tam byli kdo ví kdy, máma tvrdí, že ještě před tou povodní, ale já bych řekla, že po tom taky. Brácha měl samozřejmě foťák a fotil co se dá. I když přes sklo a mříže to moc nejde. Bylo vedro k padnutí a bolely nás nohy, velice brzy.
Ze začátku mě to moc nebavilo, ale když přijde řada na malá roztomilá zvířátka…:D Nejvíc jsem se těšila na Surikaty, to jsou naši oblíbenci. A taky všechny ty myšky a netopýři, co tam volně lítali:) V těch uzavřených pavilonech, kde je tma to bylo super, až na to horko.

Plameňáci jsou strašně fascinující. Líbí se mi jejich barvy, přestože jsou většinou růžoví. Všimli jste si někdy, že mají kolena na druhou stranu? Nechápu, jak můžou považovat za pohodlné dlouho stát na jedné noze s hlavou zkroucenou a schovanou pod křídly na zádech.

Ve vlnách hudby aneb RfP Den 3.

9. července 2009 v 17:04 | Achája Eressiel |  Maybe Memories
Rock for People Den 3.
Mnou nejočekávanější den. Přestože na pořádku jsou jen 2-3 koncerty. Proto, které to jsou. Dopoledne jsem se sotva vyvalila ze stanu a to jen proto, že venku bylo o něco menší teplo a ledová sprcha. Znovu jsem obešla stánky a koupila ještě 2 placky a tkaničky s netopýry. Na zkoušku jsem ve stanu skoukla Slováky From our hands, jenom proto, že mi to něco říkalo. Až na špatné ozvučení to docela ušlo.
Měla jsem čas do 5 a pokusila se vyluštit osmisměrku v sobotních novinách a sepsat den 2. (Luštila jsem to jen proto, že výsledkem byl Shakespearův citát a já si nemohla vzpomenout i když ho znám. ´Peklo je prázdné, ďáblové jsou mezi námi.´) Poslouchala jsem Clou, co zrovna hráli a šla jsem nakonec asi v půl šesté, tudíž jsem viděla ještě jejich poslední song. Během skoro hodiny čekání v sedě i ve stoje jsem ubránila 2. řadu vedle sympatické slečny s červeno černými copánky. Všude kolem byli Slováci. Je děsná sranda pozorovat oblíbené skupiny při zvučení, že. Sunshine určitě. Kay si s námi povídal a pořád se na něco ptal. Odpovědí byla zvednutá ruka. Jestli bude pršet, jestli máme na sobě modrou… Říkal něco o tom, že trikotem dne je modrá. ´A kdo má modrou? Počítají se i modřiny. Jirka měl modrou mikinu, ale sundal si ji, protože je srab. Kdo nemá modrou, bude muset na Gogol bordelo.´

Ve vlnách hudby aneb RfP Den 2.

8. července 2009 v 14:25 | Achája Eressiel |  Maybe Memories
Rock for People Den 2.

Vstala jsem docela brzo, přeci jen ve stanu se dlouho a dobře spát nedá. Na plánu byly nákupy, protože 1. koncert na který jsem se chystala, začínal až skoro v 5. Použila jsem zadní vrátka a po 10 byla v areálu. Až pak mi došlo, že normálním lidem se otevírá v 11 a většina stánků ještě nefunguje. Poobědvala jsem vafle a na valu přečetla něco málo sobotní MF dnes, co se rozdávala.
Byl tam dobrý výhled pro pozorování lidí, což je vždycky zajímavá činnost. Zvláště u stánku České spořitelny byla sranda. Asi tisíckrát jsem obešla všechny stánky a koupila pár drobností pro sebe a holky. Nakonec jsem si pořídila klobouk a peněženku.
Na pár hodin jsem si lehla do stanu, četla noviny, luštila a nakonec málem usnula. Vražedné slunečné odpoledne. Po 5 přišel čas vydat se na Anetu Langerovou. Vzhledem k následujícím plánům jsem si nebrala tašku, jen kabát, kapsy plné cenností.

Ve vlnách hudby aneb RfP Den 1.

7. července 2009 v 19:54 | Achája Eressiel |  Maybe Memories
Rock for People Den 1.
Všechno se seběhlo tak rychle, že jsem ani nestihla napsat, jak to dopadlo. Bylo by to hodně vtipné, po všech těch problémech, kdyby moje velrybářská výprava na nedostatku krosen a stanů, že? To se naštěstí nestalo. Ale jelikož bratříček zabavil naši jedinou krosnu, musela se koupit další. Stan jako obvykle zapůjčil mámy bratříček. A tak se stalo, že v plné polní jela do Hradce. Sama.
Už sama cesta vedle slovenského páru stála za to. Držíc se davu jsem zdárně trefila k areálu a už na vlastní pěst hledala svoje místo. Díky VIP vstupence mám hnědý pásek a trochu víc volnosti, když s oranžovým by to bylo lepší. I když říkali, že ve VIP stanovém městečku a si nebude místo, našla jsem a po mě i pár dalších. Né tak úplně na rovince, ale ke spaní na boku je to naprosto ideální. Díky zdi a stromům za zády sem už po poledni skoro nesvítí. Ale stejně je tu jako ve skleníku. No, jedem dál. Až když jsem se dostala do samotného areálu, obklopily mě davy, stánky a hudba, začala mě opouštět nervozita.

Should I stay or should I go? I don´t know

2. července 2009 v 19:20 | Achája Eressiel |  Let it Bleed
Nemůžu se rozhodnout. Absolutně nevim. Možná nemam odvahu. Určitě je tu trochu strachu. Adrenalin. A taky vlastně zbytečný starosti. Neuvěřitelně dlouho to řešíme, snažím se najít někoho, kdo se mnou může jet... A když se nakonec ukáže, že nikdo nemůže, máma navrhne, že teda můžu jet sama jestli chci. Ale chci? Jistě, strašně moc chci. I když už jsem se skoro smířila a tím, že nepojedu... Ale vidět Placebo... Teda spíš, nechat si je ujít, to mi opravdu trhá srdce. Vždyť oni jsou ten hlavní důvod, proč jsem chtěla jet na Rock for people. Začala jsem o tom uvažovat, až když jsem se dozvěděla, že tam budou hrát oni.
Posledních několik dní jsem se jen pomalu smiřovala s tím, že budu doma, nebo spíš u Elis... Ale pořád se nechtěla vzdát aspoň maličké naděje. Teď mám možnost a nejsem si jistá. Když se o tom začalo, máti říkala, že mě tam v žádém případě nepustí samotnou. A teď toto. Já se taky nechci pustit sama. Ty davy a davy stlačených lidí, to je noční můra.
banner azheimer
TOPlist
Eastern Dragon Egg on Dragonadopters
Western Dragon Egg on Dragonadopters

Dark Dragon Egg on Dragonadopters
Strider on Dragonadopters

Western Dragon Egg on Dragonadopters
Dino Egg on DragonadoptersWestern Dragon Egg on Dragonadopters

Plesiodragon Egg on Dragonadopters