Please learn my how to breathe under water

24. července 2009 v 20:22 | Achája Eressiel |  Let it Bleed
Přijde mi, že svět je poslední dobou strašně divný místo. Včera se tu přehnala Apokalypsa. Asi se nedá ochočit. Asi za minutu 6 večer sebou vzala elektriku(říkala máma), to ještě ani nepršelo. A pak začali padat slanečci. Vypadalo to, jako kdyby někde nahoře prasklo vodovodní potrubí, to totiž nebyl déšť. A o větru taky neradno mluvit.
Jak byste nazvali cosi, co nutí padat ty slanečky všemi směry, né kolmo k zemi a stromy to učí balet? Zrovna jsem stála u okna a pozorovala tu scenérii a snažila se napsat ufounovi, že tady už to taky začalo. Ona byla na Šumavě a tam to proběhlo v mírnějším provedení odpoledne. Tak jsem koukala, nechala na sebe foukat… Přímo přede mnou ty stromy co za nimi jsou ovce, jak na ně pořád koukám. A z jednoho stromu uprostřed se odlomila obrovská větev, nechápu jak, ale stejně přes tu futeř bylo slyšet, jak se láme. A tak šel čas… netrvalo to dlouho a Jezdci Apokalypsy jeli dál a nechali tu jen trochu deště a strašnou spoušť. Z nudy jsem se konečně začetla do Větrné hůrky, dokud bylo ještě trochu světla. Přišlo mi to hrozně tématické. Konec 18. století, taky neměli čím si svítit a všechno je tam popisováno tak pochmurně…

Když začalo přituhovat, marně jsem hledali něco k večeři. Něco co by se nemuselo vařit, péct, nebylo by to v lednici(zákaz otevírání kvůli teplotě, stejně byl dvakrát porušen) a přesto se to dalo jíst. Něco málo se našlo. V obýváku se pak shromáždila polovina svíček, co byla po domě. Druhá polovina je u mě v pokoji, trvale. Za podobných situací zásadně odmítám svítit si baterkou, pokud je jiná možnost. A jelikož nebylo co dělat, tak jsem při těch svíčkách seděli v obýváku. S rádiem na baterky, co skoro nešlo a bráchovým internetem v mobilu, abychom věděli, co se kde děje. Můj mobil tou dobou už byl pohřben a mámin umíral žízní. Ale což, stejně nebyl signál a k čemu by byl? A přišel táta a prý ´To máme černou hodinku?´ ´A ne jednu´, povídám. ´Vy se chováte, jako by neměli nikdy rozsvítit´, zase máma.
Našli jsem nějaké hry, pexeso s kočkami, karty na Prší a člověče nezlob se. Asi v polovině případů jsem vyhrála já. Tak už to bývá. Byl to strašně zvláštní rodinný večer při svíčkách. Běžně netrávíme moc času v jedné místnosti, z prostého důvodu, že se to nedá vydržet. A abychom strávili večer u her jako takhle, to už s nestalo několik let. Jsem za včerejšek celkem ráda, bylo to fajn, ale nemusí to být pořád.

Když je jeden pozorovatel, dokáže hodně pochytit o charakteru okolostolu sedících hráčů. Řekla bych. Táta se prostě žene přes mrtvoly a obětuje cokoli pro cíl. Je strašně agresivní. Následkem toho skončil v Člověče poslední. A možná nejen v tom. Já jsem vypočítavá mrcha, abych tak řekla. Dlouho sleduju situaci a když znám všechna fakta, vrhnu se do toho po hlavě a seberu všechny výhody. Ovšem bez toho, abych na někoho útočila, když to není nutné. Jen ladně prokličkuju, posbírám co se dá, občas někoho kopnu, když překáží a zase zmizím, jak jsem přišla. A škodolibě s pochechtávám, když vyhraju Prší, koukám bráchovy do karet a vidím, co dělá za chyby. Máma neútočí, jen vrací údery. Ráda vyhrává, proto, aby pokořila někoho jiného. Ráda bych popsala i bráchu, ale u něho nevím jak. Ať udělá cokoli, prostě to bude můj malý bráška. I když mu je 15.
Tož dost psychologie. Dneska jsem měla 2. jízdy a už jsem jela do Turnova. Nezdá se mi jako nejlepší nápad vyhnat někoho tak nezkušeného do města, kde nenajdete nerozkopanou ulici. Ale nějakým omylem božího soudu všichni přítomní i přihlížející vyvázli bez újmy. Mě to začíná celkem bavit, ale nabývám dojmu, že dělám hrozně moc chyb. To se časem snad srovná. Taky by to chtělo začít se učit ty otázky.
Když ono by to chtělo udělat tolik věcí. A vůbec není dobré, vlastně je to totálně proti nám, jak vysoké číslo už má zase datum v kalendáři. Přála bych si nějak zrušit zítřek. Ale ten co byl před rokem. To bylo krušné. Bude zase. A asi se to nikdy nezpraví. A jestli o tom budu psát dopodrobna, určitě neovládnu slzy. Zase. Prostě. 25. červenec je špatný den. A víte co je totální paradox? Přesně ten loňský den, který chci zrušit, je dnem, kdy se zrodil tenhle blog. Asi něco jako zub za zub. Ve tři ráno si jeden stvoří místečko a před polednem už musí umírat někdo, za koho bychom dali tisíc cizích životů. Asi by to nepomohlo. Ale je to fér? Ne. Jasně, že ne, život je totiž kurva. A pěkně drahá.
Achjo. Zítra musím jít konečně k rybníku. Malovat. Jo, to půjde. To by se mohlo jevit jako naděje na přežití.
Nickel back- If today was your last day
Tahle písnička mě nutí k názoru...that my life is totaly fucked up, so useless...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mon@ - twojeSB Mon@ - twojeSB | Web | 24. července 2009 v 22:09 | Reagovat

Ahojky moje SB! Loučím se s tebou, protože jedu na 14 dní na dovolenou... tak se tu měj, až přijedu tak se ozvu ;)

2 Lady Vampire Lady Vampire | Web | 26. července 2009 v 18:33 | Reagovat

máš krásnej design!:-)

3 Achája Eressiel Achája Eressiel | Web | 27. července 2009 v 19:54 | Reagovat

[2]: Děkuju:)

4 BettynQa BettynQa | Web | 29. července 2009 v 20:10 | Reagovat

Děkuji.A pokud máš Placebo ráda můžeš si od zítřka přečíst rozhovor, který právě píšu.

5 saga saga | Web | 29. července 2009 v 22:12 | Reagovat

Pěkně napsané. A písnička dobře vybraná :) Kroeger rulezzz

6 Super Bubina Super Bubina | Web | 30. července 2009 v 15:18 | Reagovat

Máš moc krásný design
ps.taky bych měla jít malovat k rybníku, ale jsem líná, díky žes mi to připoměla :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
banner azheimer
TOPlist
Eastern Dragon Egg on Dragonadopters
Western Dragon Egg on Dragonadopters

Dark Dragon Egg on Dragonadopters
Strider on Dragonadopters

Western Dragon Egg on Dragonadopters
Dino Egg on DragonadoptersWestern Dragon Egg on Dragonadopters

Plesiodragon Egg on Dragonadopters