Ve vlnách hudby aneb RfP Den 1.

7. července 2009 v 19:54 | Achája Eressiel |  Maybe Memories
Rock for People Den 1.
Všechno se seběhlo tak rychle, že jsem ani nestihla napsat, jak to dopadlo. Bylo by to hodně vtipné, po všech těch problémech, kdyby moje velrybářská výprava na nedostatku krosen a stanů, že? To se naštěstí nestalo. Ale jelikož bratříček zabavil naši jedinou krosnu, musela se koupit další. Stan jako obvykle zapůjčil mámy bratříček. A tak se stalo, že v plné polní jela do Hradce. Sama.
Už sama cesta vedle slovenského páru stála za to. Držíc se davu jsem zdárně trefila k areálu a už na vlastní pěst hledala svoje místo. Díky VIP vstupence mám hnědý pásek a trochu víc volnosti, když s oranžovým by to bylo lepší. I když říkali, že ve VIP stanovém městečku a si nebude místo, našla jsem a po mě i pár dalších. Né tak úplně na rovince, ale ke spaní na boku je to naprosto ideální. Díky zdi a stromům za zády sem už po poledni skoro nesvítí. Ale stejně je tu jako ve skleníku. No, jedem dál. Až když jsem se dostala do samotného areálu, obklopily mě davy, stánky a hudba, začala mě opouštět nervozita.

Nedostalo se mi mapy a zkoumání letiště na vlastní pěst se rovná zrcadlovému bludišti. Po pár hodinách už jsme skoro věděla, kde co hledat. A to byl akorát ten čas, jak říká můj program vytištěný z internetu, kdy měla začít Mňága a žďorp. Chvíli to trvalo, ale příjemně mě překvapilo, kolik mladých je poslouchá. Já se vyznám jen v těch nejznámějších písničkách, ale to nevadí. Petr Fiala je fascinující osobnost. Už kdysi na Benátské mě zaujal. Ty jeho kreace… Jako by mu hudba a texty nestačily k vyjádření všech pocitů. Tak přidává ty gesta a… naprosto spontánní pózy. Vyhazuje znovu a znovu do vzduchu tamburínu, přestože se mu nepovede ji ani jednou chytit. A jejich basák už mi strašně dlouho někoho připomíná a nevím… Když už jsem všechny své skupiny dneška až na poslední 2, ke kterým se dostanu, už viděla, pořád je se čemu divit.
Pak jsem sotva stihla Michala Hrůzu a Kapelu Hrůzy. Vždycky zapomenu, že s nimi hraje Heřman. A on měl chlapec zrovna narozeniny. Hrůza, mámin skoro spolužák ze základky, odmítal sundat svou koženou bundu, protože v ní hraje už 10 let. Basák Aleš si ve studiu zapomněl basu, takže The Prostitutes mu půjčili rozkošnou růžovou. Bubeníka jsem moc neviděla. A miláček všech žen Am.Almela je prostě magor. Radost ho sledovat:D
Následně jsem povečeřela na kopci během půl hodinky s UDG. Odešla
jsem dřív, chlapci jistě prominou, abych chytila 1. řadu na Chinaski. Povedlo se a začali dokonce o chvilku dřív, to jsem ještě neviděla. Tady prostě nejsou skoro žádné skluzy. No Chinaski. Viděla jsem je už tolikrát… Jejich koncerty se pro mě staly tradicí. Rok bez Chinaski je špatný rok. Ale po osudné události loňského léta… Je to těžké a složité. Viděla jsem je na podzim s Kollerem. Bylo to super, ale… Prostě už to nikdy nebude ono. Když si vzpomenu na ně, vzpomenu si i na Hrocha a v polovině případů se mi chce brečet. Když vás tohle popadne na koncertě… Byla jsem zvědavá na Otu. Ukázalo se to být fajn a nářez jako vždycky. Až na ty lidi, co se motali před zátarasy a nato, že jsem nedokázala udržet myšlenky na uzdě. Zpívala jsem pořád, ale během Vakuum jsem měla pocit, že už to dál prostě nejde.
Ovšem natáčeli tu klip ke Slovní pyrotechnice. A dělali všechny ty svoje kreace. Žibusova gesta a vyvalený pupek, Ondra se svým věčným úsměvem, Tábi v brýlích a s kytarou u kolen, manekýn Kuži u tamtamů nebo troubící v duu se Štěpánem… A Otakar Husák za Hrochovou bicí soupravou. Ale k těm Punčocháčům mohli přidat Vinárnu.
S dobrým pocitem a upřímně zvědavá jsem se vydala na Vypsanou Fixu. S plánem sledovat živou verzi Fenoménu jsme stála kus od vchodu stanu, ani v davu ani na kraji. Ale postupem času jsem se nějak ocitla mezi davem a kotlem. Přestože si nepamatuju všechny texty, bylo to úžasné, možná nejlepší vystoupení dne. Rozhodla jsem se je poctít svou přítomností ještě v neděli. Do třetice v pondělí to nestihnu.
Ale o tom jindy. Rozhodla jsem se pokojená složit svá zavazadla a bolavá záda do svého stanu, kde byl pařák stejně jako ve stanu během Fixy. Ukázalo se, že ve sprchách teče jenom studená a tak jsem na doporučení maminky začala s otužováním. A pak jsem se na lehko avšak rozumně oblečená(rozuměj, za tmy už je celkem kosa) rozešla zjistit, jak to umí rozjet Arctic Monkeys.
Docela dost. Stála jsem v polovině kopce obklopena tisícem poklidných lidí a se zděšením sledovala ten kotel před podiem. A s potěšením plánovala podobné místo(tam dole) na pondělí.
Od opiček znám všeho všudy asi 3 písničky. Samozřejmě je hráli. Britpop všeobecně mám ráda. Konkrétněji ale jiné skupina a pak už o popu nemůže být moc řeč. Ale to je jedno. Jejich vystoupení mě neuchvátilo natolik, abych je začala víc poslouchat. Pravděpodobně. Ale musím říct,že ten zpěvák, Alex, že? Vskutku rozkošný to chlapec.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
banner azheimer
TOPlist
Eastern Dragon Egg on Dragonadopters
Western Dragon Egg on Dragonadopters

Dark Dragon Egg on Dragonadopters
Strider on Dragonadopters

Western Dragon Egg on Dragonadopters
Dino Egg on DragonadoptersWestern Dragon Egg on Dragonadopters

Plesiodragon Egg on Dragonadopters