Do you feel so Used too?

1. září 2009 v 16:41 | Achája Eressiel |  Let it Bleed
Muheheheha ehm mmm… Ó ano, naprosto definitivně a konečně je to tady. Jestli se nezbláznim brzo, tak dýl je to zaručený. A důvodů a příčin jsou snad miliony. Já říkala, že ten stav zase přijde. A vypadá to, že se nehodlá stěhovat o dům dál. Asi se zase zkámošíme.
Krom toho, že mi hned od rána bylo lehce šoufl se všechno zdálo normální. V mezích normálnosti, jaká se pohybuje kolem mě. Po jednom pohledu, který mi definitivně zvedl náladu, jsem se zase shledala s holkama ze třídy. Bylo strašně fajn vidět Lenku, s tou jsem jako s jedinou byla o prázdninách v kontaktu, a Aničku, to byste nevěřili, ona měla sukni. A šila si ji sama, ještě někdy na základce a to vůbec nešije, říká ona. Adélka zase přišla pozdě:D a Marťa se asi dostaví až zítra.
V sále jsem měli tradičně přivítání. Takovejch lidí. A všichni ti ostatní. Od nás ze třídy, z ostatních tříd…A prváci. To je vám věc! Stáli jsem úplně vzadu, takže jsem skoro neslyšeli proslov ředitelky/pórek. A všechny věci, co se k nám omylem donesly jsme totálně překroutily a dělaly si ze všeho srandu. Zdálo by se, že všechno je zase ve starých kolejích. A je až děsivé a zarážející, jak snadně se do nich zajíždí.

Pohledy prváčků mě opravdu pobavily. Když jsem procházely dozadu a oni tam seděli a celkem vyděšeně na nás koukali. My je zase shledávali… Já ani nevim, na prvácích je něco strašně vtipného a zarážejícího zároveň:D No, ze mě byli zdá se taky paf, vzhledem k tomu, co všechno jsem měla na sobě:D strašně mě baví divně se oblíkat a děsit lidi, ale to už jsem určitě někdy říkala.
Naše třídní byla s princeznou Kačenkou(rozuměj její dcera) v první třídě. My jsem nevěděli, kde bude naše třída a po chvíli se nás ujala matikářka. Jsme tam co loni a vůbec se mi to nelíbí. Stejně jako rozvrh, co nám dala. Od pondělí do čtvrtka 7:50- 17:00. S tim jsem počítala. Ale že jsme v pátek měli jen 4 hodiny, teď máme 5. Ono to je skoro jedno, ale… ten rozvrh stojí za prd. Časem ho sem dám. Stejně nevěřim, že se nezmění.
Taky nás nutila číst školní řád, že v něm ještě včera dělali změny a ani ona je nezná. Vypadá to tak, že ředitelka, i když je u nás asi od května, se rozhodla bojovat za řád a pořádek. Nebo tak něco. Jistý je, že my se nedáme a budeme bojovat zpátky. U nás byl vždycky lehce řízeném chaos a fungovalo to. Více méně. Aspoň pro nás jo. Teď to vypadá, že se začátkem vyučování se bude zamykat škola(a co my dojíždějící?), ven se dostaneme jedině s propustkou a to jen z vážných důvodů(a co budeme dělat během všech těch volných hodin, když studovna i knihovna nám otvírá v jednu a ven nesmíme?), bude přísná kontrola přezůvek a zapisování každého nádechu, výdechu a pohybu do studentského tentonoc, průkazu. Jen nevim, kde je.
Tož to jste nás moc nepotěšila, ani my vás nepotěšíme! Pak jsem domlouvali v parku Seznamovák. Čtvrteční uvítací akce pro prváky, tradice. Jo další změna, na tuhle a ni jakoukoli jinou další mimoškolní akci, přesto naši, nesmíme ve škole vyvěsit plakáty.
Hmm, máme téma nemocnice a tam různý oddělení, s holkama jsem dostali Veterinu, já tam budu sestřičkovat. Během zítra musíme vymyslet úkoly, to by mohl být problém.
Ale což, na to se těšim, ale to je v nejbližších dnech a tak vůbec asi všechno. Už zítra nás tam chtěj držet do 5. A celý odpoledne máme výtvarku. To se rovná popravě.
Tohle mě opravdu jednou zabije a nebude to dlouho trvat. Nebo se prostě zbláznim a bude mi to všechno úplně jedno a v tom stavu asi neodmaturuju. Prostě… už mě to zase všechno popadá. Jak jsem o tom včera mluvila, že to přijde. Já to ani neumim popsat nebo vysvětlit. Ale jsou to ty záchvaty beznaděje, naštvanosti, totálního vzteku, pocitu, že to nemůže dopadnout dobře, že všechno jde do kytek, je třeba revoluce, vzdor… A co? Nic. Zase nic. Všechno je pořád stejný i když zároveň se všechno mění. Musim najít nějakej způsob jak ve zdraví(to není až tak nutný), nebo aspoň v celku a za živa zvládnout poslední rok a pak… co pak? Najít konečně správnou cestu, to co mě baví. Ale nejřiv je třeba zvládnout tohle všechno. A já opravdu vůbec netušim, jak to mam udělat. Zase se mi chce brečet, něco rozbít, řvát, skákat a na všechno se vykašlat.
Všechny jejich videa jsou skvělý, ale tohle mě rozsekalo nejvíc. Nedokázala jsem se přestat smát:D
To je asi proto, že poslouchám Used, po mnoha měsících abstinence. Mam vždycky období, kdy se o ně nezajímám a období, kdy jsou jako posedlost, dneska začalo to druhý. To mam ráda. Myslim, že oni v mým životě nezpůsobili žádnou zásadní změnu, jako třeba SP nebo MCR. Je mam ráda prostě proto, že jsou to děsný paka a pořád se chovaj jako malý kluci. Kdykoli mi zvednou náladu jejich videa. Jako třeba dneska, když jsem jich zkoukla asi 20, ale těch ze zákulisí a z busu… To je úžasný. A pak je tu samozřejmě jejich hudba. Bertův hlas mě asi nikdy nepřestane uchvacovat a celkově jejich písničky mě jaksi osvobozují. Někdy mě nutí se smát, jindy brečet, řvát a skákat… Bez nich by tu byla strašná nuda. Prostě ty správný úchylci:D Dneska ráno mi v hlavě znělo Liar, liar, you´re fucking liar…A hned jsem si musela pustit tu poslední desku. A po pár vteřinách mi došlo, že dneska je ten den, kdy jim vychází další deska. Artwork. Ještě jsem ji neslyšela, ale už tu leží.
Oni jsou právě teď to, co mě drží v jakš takš funkčním stavu. Jestli se tak dá letargie a bolest hlavy popsat. Pořád doufám, že během toho nadcházejícího turné konečně přijedou i k nám, ale pokud, vsázela bych spíš na příští rok. Pro tenhle už máme koncertní štěstí vybráno.
A jaký! V plánu jsou Sunz v Liberci a si za měsíc. Další plán byl 21. listopadu Billy talent. A nedávno jsem objevila další a to je největší zázrak, co nikdy nepochopim. Stalo se vám někdy, že jste měli malý skromný přání, který jsem tiše živili léta, ale zároveň věděli, že je skoro nereálný ho splnit? To je něco podobného. Víc než tři roky posloucháme s ufounem Daniela Powtera. Vím, že tady není moc známej, ale pro nás znamená hodně. Včetně velkého začátku všeho. Říše a tak… Celou dobu jsem doufala, že ho někdy uvidíme na živo. Ještě pořád, po několika dnech s vědomím tý informace tomu nemůžu uvěřit. On sem opravdu přijede! 13. listopadu je náš den. Ještě štěstí, že je to pátek a pak další týden v dobou ty Talenti. To bude super kanadský týden. Chtělo by to kanadskou vlajku nebo tak něco:)
Tož, tyhle tři koncerty a ta hudba a to všechno to je moje… My Meds I Guess.

Oh a kdybyste viděli. Ten kabát! Já ho strašně chci. To je přesně ten, co potřebuju na kostým Erica Dravena. Budu ráda, když seženu kožený kalhoty. Asi se mi nepovede mu ho zrekvírovat. Fakt by za to stál. Ten kabát samozřejmě:D Hmm. Ne nic

Teď mam zase náladu pustit si Vránu, viděla jsem ji naposled asi v červnu. Ale neni na to vhodný počasí. Nebo možná Meybe memories, dvd. Ale asi apíš True blood 11 s českejma titulkama. Včera anglicky jsem to moc nepobrala. Spousta mluvení a řešení král ví čeho... Ale chtěla sjem udělat ještě něco. Sakra...

Je to pohled pro bohy. Já radši mizím rychle pryč.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martin Martin | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 10:09 | Reagovat

Souhlasím, fajn článek a říkám si: Kdybys nebyl hlupákem, nestal by ses medvědem.:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
banner azheimer
TOPlist
Eastern Dragon Egg on Dragonadopters
Western Dragon Egg on Dragonadopters

Dark Dragon Egg on Dragonadopters
Strider on Dragonadopters

Western Dragon Egg on Dragonadopters
Dino Egg on DragonadoptersWestern Dragon Egg on Dragonadopters

Plesiodragon Egg on Dragonadopters