I want to destroy something sometimes

18. listopadu 2009 v 22:28 | Achája Eressiel |  Let it Bleed
Život se mě ustavičně snaží zabít. Nechápu, že se mu to ještě nepovedlo. Asi nikomu nechci udělat tu radost. Ještě ne. Teď bych spíš já nejradši vraždila. Nebo něco strašně důležitého rozbila, rozkopala a strašně sprostě nadávala.
Felix v nestřežené chvíli proniknul ke mně do pokoje. Kdybych tu zrovna byla, tak ho snad uhlídám a chytim dřív, než všechno zkazí. Ale ne, já tu nebyla. A on, jak poslední dobou rád, li asi chtěl lehnout na můj stůl, zvláště když tam zase byla spousta věcí a výtvarka. Takže nějak shodil na zem Výtvarné umění Zeměplochy, vodovky, ty už to po druhym takovym shození moc nerozkejchaly. Vysypala se černá a fialová. A nejlepší, výkres mojí předmaturity, co byl úplně ve spod a nějak na něj všechno spadlo, včetně kocoura. Kdybych to neměla ve fóliích, nepřežil by vůbec, takhle je ten skoro dodělaném druhej pokus o zázrak jen totálně zmačkaném a trochu poškrábaném. Fakt super. Naivně už ani nedoufám, že se to aspoň trochu srovná, když to nechám dlouho zatížený v deskách pod knížkami. Čim dýl jsem na to koukala, tim víc jsem tu věc měla chuť zmačkat a vyhodit z okna. A už to prostě nikdy ne děla znova. Opravdu by mě zajímalo, jak to mam asi dát do pořádku a pak vysvětlit učiteli a přinutit ho uvěřit, že to udělal kocour.

Sakra. Já už to prostě nedávám. Nemínim to už teď víc řešit, protože bych to fakt musela vyhodit. Podivám se na to v pátek a pak se na to buď vykašlu, nebo se zhroutim. Nebo se konečně dočkám zázraku. Jinak to nevidim.
Abych zažehlena paniku, ten stav, co mě popadnul, když umřela Safira, byl jen chvilkový zhroucení. Ani první, ani poslední. Ale už je to na nějakou dobu pryč. Zpravil to velice rychle klidný podvečer, kdy jsem s mámou koukaly na dvd Nirvany.
Jestli se něco důležitýho stalo od tý doby, to už ani nevim. Svět jde poslední dobou kolem mě, velkým obloukem. Jen občas se potkám s jeho kamarádem časem a ten mě vždycky vyděsí k smrti. Třeba minulý pondělí, kdy jsem Lence nutně musela říct, že vůbec nevim, kam se poděl říjen, když tu ještě před chvílí byl. Čas nejen mě dělá opravdu velkou čáru přes rozpočet. Asi za 5 týdnů jsou Vánoce a netřeba zmiňovat, že o dárcích nemam ani páru. A nebo to, že moje realizace předmatiruty je taky lehce ve skluzu. Máme ji odevzdat 11. ledna. Radši nechci vědět, kolik hodin dílen to je. Setsakramentsky málo.
Ale přes tohle všechno jak jsem zmínila, život mě ještě pořád nedostal. A nemínim se jen tak vzdát. Už mě nebaví, pořád ustupovat a vzdávat se svých snů a cílů. Chci si taky občas něco udělat jen tak po svém. Musela jsem ustoupit se zmíněnou předmaturitou. To jsem si zas jednou vymyslela něco, co by ve školních podmínkách nešlo udělat. (Oh, zapomněla jsem zmínit, že příští týden musíme odevzdat návrhy na jednu designovou soutěž a do vánoc vymyslet maturitu. No co)

Tohle pondělí jsem byla s mámou a babičkou v Liberci. Snahou bylo sehnat mi konečně podšívku na kabát, abych to veledílo mohla konečně dodělat a ještě ho někdy vzít na sebe. Představu jsem měla jasnou a za žádnou cenu, opravdu, za jakoukoli cenu jsem nebyla ochotná se toho vzdát. Představou byla látka červená, skotsky kostkovaná, prostě ten starý dobrý punkový vzor. Taková, jako moje tartanová sukně. Babičce se to samozřejmě nelíbilo a pořád se mi to snažila vymluvit. Na moji vysněnou látku jsem narazily hned v prvním obchodě, ale zdála se trochu drahá, tak jsem to šly omrknout dál. V jednom dalším měli podobnou, ale ještě dražší. Tak jsem tam aspoň pořídila parádní knoflíky. Ve 3. obchodě ji měli dražší snad ještě 2x tolik. Ale nečekala jsem, že ji vůbec budou někde mít. Ale tamní prodavačka a se spřáhla s babičkou a snažily se mi kostku vymluvit a vnutit mi cokoli jinačího. Ale já si samozřejmě postavila hlavu, beran jeden tvrdohlavá, jak mezek. Když chci kostku, tak ji prostě budu mít. Peněz jsem na to měla dost a tak jsme se vrátily pro tu první nejlevnější. Nakonec mě ji máma ani nenechala zaplatit. Ta jediná mi to nebrala.
V úterý jsem v Turnově ve slevě zase pořídila černý tyl a satén na šaty. Červený satén už neměli, takže ho budu muset sehnat až jim zase přijde, za plnou cenu.
Ale stejně, tohle jsou ty drobnosti, co potěší a vyváží všechny ty snahy o sabotování mojí existence.
Stejně tak potěší to, že jsem sledovala všechno kolem 17. listopadu. Noviny, televizi, mluvila jsem s našima o tom, co dělali oni… Mě to prostě zajímá. To jsem asi jedna z mála mladých s tímto zájmem, že? Asi to trochu souvisí s tou úvahou o svobodě. A taky s tím, že je to prostě důležitá historie a já jsem ujetá na historii.
Dozvěděla jsem se hodně věcí, co jsem netušila. A nejlepší bylo, když jsme se s mámou a babičkou, opět, nikdo další nechtěl, šly podívat večer na turnovské náměstí. Bylo tam takové vzpomínání a nakonec se sešlo pár stovek lidí, někteří měli i klíče a nebáli se je použít.
Bylo to takové dojemné a poetické. Nejen to setkání. I všechno to co jsem sledovala v televizi…
Tak si to shrňme. Mám skoro všechny látky, ze kterých potřebuju něco ušít, jen pořád nechápu, že toho čas je tak málo. Jsem zas o něco chytřejší, což je celkem příjemná změna. Oh a taky s novou učitelkou už mám 2 jedničky z angličtiny. Ale to není až tak překvapující.
Zítra máme Stužkovací večírek. Třídní druhé třídy je marod, takže nám to zruinovalo všechny plány a budoucnost je celkem nejistá.
Dobré je, možná, že už je zase zpátky ten houpavý pocit v žaludku. I když je to pořádně nebezpečná záležitost. Moje sebekontrola nikdy nebyla tak velká jak jsem chtěla a poslední dobou neustále upadá.
Právě poslouchám novou Anetu, Jsem. Už po druhé, je to moc pěkné, občas překvapivé a chvílemi smutné. Taky jsem slyšela nového Michala Hrůzu(mimochodem, je z Turnova!) a mám pocit, že ten chlap se asi zbláznil:D Ale nevadí, i to zní dobře.

Tak to bychom měli. Konečně jsem se trochu zbavila vzteku z toho všeho, výčitek že nepíšu i všeho, co jsem chtěla říct, jen jsem byla moc líná. Asi si pěkně sbalím slušnější oblečení na zítra a půjdu chvíli číst Nic trifidů. V sobotu myslím, jsem v náhlém záchvatu, po tom co jsem dočetla Den trififů, přečetla celou polovinu tohoto volného pokračování. Od té doby to beru pomalu, není kdy.
Och ano. A zítra večer zase budu jediná střízlivá. Jaký to krásný život. Gee Gee, děkuji králi, že jsi byl alkoholik. Kdyby ne, možná bych byla já. Je to krásné, když oba nepijeme a svět se stejně točí.
Mě hrabe. To jsou novinky. Nechci vidět, jaký bude čtvrtek, náš tradičně nejhrabavější den.
Ale stejně se těším, co zítřek přinese. Třeba další houpání…:)

Aneta Langerová - Vzpomínka
Tohle mě prostě nutí brečet...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Být či nebýt?

Být
Nebýt

Komentáře

1 Pastelka:) Pastelka:) | 19. listopadu 2009 v 14:52 | Reagovat

Tak zlato,
přeju aby jste si pěkně užili stužkáč. Ten výkres by mě taky tak nějak dosti nas...! Chápu. A gratuluji k zakoupení těch veledůležitých látek, o kterých již tak dlouho básníš ;-).
A v závěru tohohle nesmyslu ti sdělím, že zítra ještě nevím, jestli něco teda podnikne, nebo ne. Já chtěla ještě jet s Luckou do Nisy na dárky a sehnat práci ... Tak uvidim, jestli to podniknem, nebo nakonec ne. Ale už mi vážně chybíte, my drugs! :-D Chtěla bych se s vámi koncečně nějak sejít, víkend vypadá zatím celkem volně, tak kdybyste chtěly ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
banner azheimer
TOPlist
Eastern Dragon Egg on Dragonadopters
Western Dragon Egg on Dragonadopters

Dark Dragon Egg on Dragonadopters
Strider on Dragonadopters

Western Dragon Egg on Dragonadopters
Dino Egg on DragonadoptersWestern Dragon Egg on Dragonadopters

Plesiodragon Egg on Dragonadopters