If you feel like dying, you might wanna sing

1. listopadu 2009 v 13:04 | Achája Eressiel |  Let it Bleed
Proč? Kurva proč? Naivně jsem doufala, že už to dávno přestalo. Jestli to má zase začít od znova, po tisící asi… Proč? Proč naše Safira? To ne. Jediný o co jsem opravdu prosila andílky, bylo, aby ochránili naše kočky. Jen tohle. A k ničemu zase. No dobře, vydrželo to víc než rok, ale. Proč kolem umíraj všichni, který miluju? A pokaždé, když umře jeden z nich, vzpomenu si na všechny ty ostatní. A pokaždé si přeju, abych mohla tisíckrát umřít místo nich. Jako by to mohlo pomoct. Představa vlastní smrti nic neznamená oproti tomu, když umíraj oni.
Proč? Já už nechci, aby se to dělo znova. Safira, naše matka rodu… Byly jí 4 nebo 5. To je možná rekord u našich koček. Celej víkend ji nikdo neviděl a první co mi dneska máma řekla, kromě pozdravu a ať pověsim kapesníky, bylo, že ji našla přejetou u splavu….
Oh Bože. Já už nemužu. Až do teď to byly celkem normální a ucházející prázdniny když plný flákání se, nejistoty, depresí a stresování se kvůli škole, přestože jsem si to zakázala.

Ale jinak to bylo fajn, hlavně včerejšek, oproti všem předpokladům. A zase je to všechno v pytli.
O vážnosti situace svědčí i moje hudba. Když jsem o školu, rodinu, takový ty klasický věci, poslouchám Simple plan, Three days grace a tak různě. To pomáhá. Ale v těchhle situacích…
Pokud vůbec něco, tak My chem. Už jsem se dostala přes období, kdy jsem je nemohla slyšet, to dávno. Ale poslouchala jsem jen starý desky. Teď po víc než roce a pomalém váhání jsem si pustila The black parade. To mě dostalo z nejhorších stavů v zimě asi před 2 lety. A naposledy jsem to poslouchala loni, když se nám ztratil Samík. Nechci, aby se to opakovalo.
Žel bohu, nebo možná díky za to, v tomhle baráku nikdo podle hudby nepozná, jak mi je. Přestože máti se každou chvíli ptá, co to poslouchám.
Mam pocit, že se něco změnilo. Poslouchám Black parade, je to super, ale nějak mi to nedává to co dřív. To rozhodně neni dobrý, Když ne tohle, tak co mě sakra může dát dohromady?
Nemůžu spasit svět, když pořebuju nejdřív sama spasit. Samozřejmě nechci zachraňovat celej svět, ten muj malej by úplně stačil.
Plácám strašný kraviny. To… Já prostě nevim. Vůbec nic. S ničim. Nějak to poslední dobou nedávám. Přála bych si je všechny zachránit na úkor sebe. Aspoň by tu pořád byli a já bych měla pokoj, někde za vodou. Hmm, sobectví.
Uvažování o vlastní smrti vůbec není tak děsivý, jako smrti ostatních. Bylo to strašně divný, když jsem s mámou a babčou byly na hřbitově dávat věnce a babička řešila něco o hrobkách. A že prý je nesmysl, aby ona ležela tam a děda tam. Z toho mi běhal mráz po zádech. Nedovedu si představit, že tu jedou nebude. Dřív jsem si říkala, že s nechci dožít smrti rodičů a prarodičů. Ale jaký to asi je pohřbívat svoje dítě? Bože. Kurva.
Proč? Proč tyhle stavy?
Safira…? Zase jsem se dostala úplně jinam, než jsem chtěla jet.
Občas jsem mívala pocit, že se točim v kruhu a nemůžu ven. Teď mam zase po dlouhý době pocit, že padám do propasti. Ale tahle je hlubší, než všechny ty před ní. To dno je kurva daleko, možná, jestli přežiju pád, dokážu se odrazit, ale nejsem si jistá, jestli to bude stačit k tomu, abych vyletěla zase na světlo. Dno je dobrý k tomu abys sis ho prohlíd. Něco mi říká, že na to budu mít spoustu času.
Pořád víc a častěji mám chuť se na všechno vykašlat. Už teď ne až po maturitě. Když vidim všechnu tu práci kolem, kterou jsem měla o volnu udělat...… Vypořádat se nějak s problémem předmaturita. Sepsat konečně tu maturitní otázku z technologie, přestože už rok vůbec nevim, o čem se bavíme… Sepsat životopis na češtinu, to je ještě pohoda. Dokreslit výkres, ó ano. Jediný související se školou, co jsem udělala, bylo přepsání jedný otázky z dějin, což vůbec nebylo nezbytně nutný, na rozdíl od všeho ostatního.
Potřebuju, aby se něco stalo. Něco velkého, než bude pozdě. Nejhorší je, že to asi budu muset udělat já. A fakt nevim jak. Možná tenhle stav za chvíli odezní. Ale momentálně mi přijde snad ještě horší, než ten před 2 lety. A ten byl nejhorší a nejdelší co pamatuju. Nebejt My chem, už tady nepíšu tyhle nesmysly. Jenže když tu teď není nic co by pomáhalo? Pomož si sám taky není zrovna na místě.
Někomu můžou tyhle všechny věci přijít úplně absurdní. Ale je to mnohem hlubší a složitější, než dokážu slovy popsat.
Hmm, koukám, co všechno se dokáže vylíhnout, když si jen jeden chce někde vylít zbytky svojí umírající duše…
I wish I could say
I am not afraid to keep on living.
I am not afraid to walk this world alone.
Honey, if you stay I'll be forgiven.
Nothing you can say could stop me going home.

Do or die,
You'll never make me.
Because the world
Will never take my heart.
Go on try,
You'll never break me.
We want it all,
We wanna play this part.
I won't explain,
Or say I'm sorry.
I'm unashamed,
I'm gonna show my scar.
Give a cheer
For all the broken.
Listen here,
Because it´s who we are.
I'm just a man,
I'm not a hero.
Just a boy,
Who had to sing this song.
I'm just a man,
Not a hero.
I - Don't - Care!

We´ll carry on, We'll carry on
And though your dead and gone, believe me,
Your memory will
Carry on, Well carry on.
And though you're broken and defeated,
The weary widow marches on.

But, what if i can´t carry on?

'Cause the hardest part of this,
Is leaving you.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Surielem Surielem | Web | 2. listopadu 2009 v 21:54 | Reagovat

Bobšíku vůbec to není absurdní...přesně vím jak se cítíš, protože já sama jsem velkou milovnicí zvířátek...na počátku jsem si vůbec neuměla představit že mě jejich odchod tak raní...chovám potkánky...měla jsem jich 6 a 4 už mě opustili, každý z odchodů jsem těžce nesla:( A dlouhatánsky oplakávala...ale život musí jít dál
Kočky taky chováme takže vím jaké to je když už se domů nevrátí, nebo jí zajede auto nebo umře....
Drahá Achi...netrap se tak moc...Safirka jistě nerada vidí Tvé slzy a trápení...pokud věříš na Anděly, pak věz že vše je v naprostém pořádku a Tvuj drahoušek už je tam nahoře...jediné co pro ní můžeš udělat je posílat jí krásné vzpomínky plné lásky a poděkovat za to že Ti byla skvělou společnicí na Zemi...a popřej jí štěstí tam nahoru a vše je a bude v pořádku....
A věz že nic není náhodou nebo špatně...vše běží tak jak běžet má...neexistuje žádné kdyby co by...ber to jako skutečnost a pošli číče lásku bude moc ráda a uleví se TI :))
Posílám pozdravy a objetí:)

2 Surielem Surielem | Web | 2. listopadu 2009 v 21:54 | Reagovat

PS: co se týče blonďatého Andílka Mira...tak ano je to ON :-*

3 Achája Eressiel Achája Eressiel | Web | 3. listopadu 2009 v 22:52 | Reagovat

Děkuju moc:) Ještě ten den jsem se z nejhoršího dostala. Samozřejmě věřím na anděli a všechny ty věci a vím jak to chodí. Ale je těžko na to myslet v takových chvílích.
U nás doma se postupně taky vystřídalo 6 potkanů. Když odešli na věčnost, začali jsme ve větším chovat kočky. Myslím, že těch se u nás vystřídalo už aspoň 15, pokud počítám ty , které jsme si nechali. A teď jsem jich měli nejvíc 6 najendou, už jen 5.
Jeden by řekl, že si zvykne, když... Ale ty to znáš:) Na všechny na ně ráda vzpomínám, chodim za nimi na hřbitov zvířátek, jen občas mě přepadne smutek, že už tu nejsou. Ale věřím, že je o ně dobře postaráno, tam někde:)
Jojo, Miro;)

4 mi-shell-inka mi-shell-inka | Web | 5. listopadu 2009 v 20:44 | Reagovat

smutnej článek :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
banner azheimer
TOPlist
Eastern Dragon Egg on Dragonadopters
Western Dragon Egg on Dragonadopters

Dark Dragon Egg on Dragonadopters
Strider on Dragonadopters

Western Dragon Egg on Dragonadopters
Dino Egg on DragonadoptersWestern Dragon Egg on Dragonadopters

Plesiodragon Egg on Dragonadopters