In hospital 3

4. ledna 2010 v 0:54 | Achája Eressiel |  In someones head
Příběh je založen na skutečných událostech, avšak jakákoli podobnost s vámi nebo s lidmi ve vašem okolí je čistě náhodná. Nebo taky ne.
Během natáčení nebyla zraněna ani jedna žížala.

Emily
Rázná sestřička dne probouzela mírněji a já nijak nespěchala s vyplněním jejích požadavků. Po tom co nastal trochu zmatek s příjmem nějakého klučíka, která pak skončil u nás na pokoji, nadešel čas na vizitu. Ať je to co je to.
Čekala jsem zase nějakou postarší doktorku a on přišel mladý sympatický doktor, co vypadal, jakoby sotva vyšel ze školy.

Kdybych byla normální a naprosto v pořádku, asi by mi způsobil další záchvat tachykardie. Ale zcela jistě by ho přivodil Crispianovi. Vlastně mi přišlo, že mají nějaké společné rysy, které jsem však nedokázala určit. Možná energii.
Nu což, pan doktor mi velice nepříjemně prohmatal břicho, nechal mě se zavřenýma očima sáhnout si prstem na nos a zkoušel, jestli se mi ve stoje motá hlava. Když zavřu oči, tak ano. Kolem dokola.
Ale vzhledem k tomu, jak mi dělá problémy vyjádřit pocity slovy, nikdy nikdo nepochopí, co cítím u srdce. Ani já pořádně nevím a to jsem já. Dobře snad jen, že už to pomalu ustává.
•••
Se snídaní jsem se vypořádala pomalu a v klidu, aby to zase špatně nedopadlo. Ale ty přesnídávky si opravdu užívám.
Moji spolubydlící vstřebávají nějaký zmatený příběh o Merlinovi v televizi. Chlapeček v protějším pokoji už někdy během noci dostal taky svou malou milou spolubydlící. Já hraju karty se svými anděly a dozvídám se spoustu užitečných věcí, krom toho kde se stala chyba. Ale tušení tu je. Budu se jím tedy řídit.
S úsměvem a fascinovaně sleduju dění kolem sebe, na chodbě především. Je to neuvěřitelné i naprosto pochopitelné, jak si všechny ty sestřičky ve středním věku opečovávají svého mladého doktora. A on rozhodně není žádný suchar, s tím cukrem navrchu. Spíš se jeví jako komediant.
Je zvláštní jak ten zdravotnický personál neustále lítá po doktorech, cpe se vitamíny a tak vůbec. Přišla řeč na to, že je třeba doktůrkovi píchnout injekci nebo odebrat krev. Sestřičky si z něj utahují, jestli bude brečet. On prý radši omdlívá. A ony, že ho teda odkopnou ke straně chodby a schovají za plentu, ať si ho velká vizita odnese.
Doktůrek je ale hrdina a neomdlel, byl mu přislíben obrázek za statečnost. A mě popadla náhlá touha rozcuchat ho a vrazit mu do ruky kytaru. A seznámit ho s Crispianem. Třeba by si padli do oka.
•••
Přišla velká vizita, což jsem už vůbec nepochopila. Vypadalo to jako sněm papalášů v bílých pláštích, co je doktůrek vodil po pokojích a vysvětloval stav pacientů. Zvláštní ( tak proč mě to nepřekvapilo), že jen na mě se jim něco nezdálo a primářka si vyžádala další a delší záznam EKG, než ten, co mi dělali při příjmu.
Na vyšetřovně jsem si fajnově pokecala se sestřičkou ala Sigourney Weaver, zatímco mi dával na zápěstí a kotníky podivné svěrky a na hruď lepila nové elektrody (kdyby mi před hodinou nesundali ty původní, že) a pak to všechno drátovala k sobě. Tolik kabelů a já si připadala, že mě každou chvíli připojí k Matrixu. Už jen jehlu do hlavy.
Pět minut práce pro pár vteřin záznamu. No prosím.
•••
Byl vydán povel si sbalit svých pět švestek a připravit se na stěhování na normální oddělení, společně s děvčátkem ve tmě. Mám být její průvodkyní.
Sbalila jsem se a pak nám řekli, že půjdeme až po obědě.
Dneska mě teda ještě nepustí. Když se nic nezvrtne, snad zítra.
•••
Doufám, že se nic nezvrtne. Doteď jsem to brala jako pobyt na táboře. (Zažila jsem jen jeden a nikdy víc. Dejavú?) Ale už mě to přestává bavit.
Na JIPce byla větší sranda. No, akce určitě. A měli tam dobrý výhled do chodby a dálkový ovládání na televizi. A v celku luxusní vybavení.
Náš současný třílůžkový pokoj je sestaven z věcí, co už mají nejlepší léta dávno za sebou. Stavebnice jsou skoro nefunkční a děvenka se nudí. Mám ji teď na starost a tak chce, abych jí podala nějakou knížku i když nevidí slova ani obrázky. Otáčí listy tam a zpátky a předstírá, že mi čte pohádku o Kateřince e červeném svetru. Je vážně dobrá.
Alespoň, že už nenechává zpívat svou plyšovou Míšu Kuličku, co zná čtyři písničky pořád dokola. Z toho jsem málem zblbla, nebýt na to už pozdě.
Když pohádka skončila, musela jsem si zdřímnout. Po procitnutí mém spala má svěřenkyně. Využila jsem chvilku klid k hrátkám s kartami a podnikla pokus o meditaci a komunikaci s anděly. Kdybych pokaždé neusnula, možná by se mi dostalo odpovědí víc. Jenže během té chviličky podřimování sem i vrátila noční můra z dětských let.
V trochu jiné podobě, ale smysl stejný. Zkáza. Nikdy si to radši nepamatuju natolik, abych dokázala popsat, jak to vypadalo. Zůstane jen pocit naprosté hrůzy, ochromení a černobílých útvarů, které všechno požírají. Nedá se z toho vymanit a nikdy to nepochopím.
•••
Podařilo se mi neusnout až do večeře, červená paprika mě opravdu potěšila. Ale na dva plátky šunky jsem pouze pohlížela s podezřením a znechucením.
Odměnou za celodenní dobročinnou službu mi byla vskutku povedená pohádka o tom, jak pejsek a kočička pekli dort.
Na oplátku jsem pak pustila rádio z mobilu.
•••
Už je pozdě a okolí spí. Tak poslouchám ze sluchátek, rozplývám se u Guns ´n Roses a vzpomínám na odpoledne. Jak se děvčátko při svačině z ničeho nic začalo smát do hrnku s mlékem a svádělo to na mě.
Nestává se, že by můj způsob řeči rozesmál i cizí lidi, ale ona nemohla přestat snad celou věčnost. Řekla jsem, že na ni nepromluvím, dokud se neuklidní a neudělá svoje dechová cvičení. Ale moc to nepomohlo.
•••
Ach, svět je zvláštní místo k narození. Asi se taky pomalu odeberu do říše snů. Bez nočních můr doufám.
Nebo bych mohla sníst ten banán od snídaně. A pak jen ležet, oddávat se hudbě a nepodlehnout svědění ekzému, co mě chce sežrat za živa. Jako ten červený svetr. Nebo si nestrhnout kanilu, co už ji den nikdo nepoužil. Slíbili mi ji sundat nebo profouknout a ona zatím jen svědí.
Achich ou. Jak mě odsud pustí, musím nají Crispa a všechno mu povědět. I to, jak odpoledne volala tetička a na informacích jí řekli, že po svátcích asi půjdu za kardiologem a za cvokařem. Že si asi myslí, že jsem magor. To je nám novinka, že? Zajímavé.
Vezmu si sebou Jokeiho a schválně, kdo z koho.
Ha ha ha ha ha ha
Ale ta hudba…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 crazyfeace crazyfeace | Web | 8. ledna 2010 v 0:05 | Reagovat

Ahoj mas skveli blog velmi sa mi paci ,ale mam jeden dost velky problem mam novy blog a este neviem co a ako !?! takze by som sa ta chcela spytat aky program by si zvol/a keby si bola na mojom mieste dakujeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeem .)))))

2 crazyfeace crazyfeace | Web | 9. ledna 2010 v 21:11 | Reagovat

Dakujem za radu :)
:-D

3 Nickey Nickey | Web | 17. ledna 2010 v 13:07 | Reagovat

tohle se mi líbí...ten styl a prostě...ten příběch celej...=) taková příjemná oddechovka... :D

4 Adeline G.W. Adeline G.W. | Web | 12. února 2010 v 17:52 | Reagovat

Našla jsem to na lide.cz na dizkusi, a prej ej to ověřené, tak já nevim :D ..
Tvůj blog se mi líbí, a vzhledem k tomu že sem nemocná, a nudím se, jdu číst tvoje dílo :)

5 miss--pink--flower miss--pink--flower | Web | 12. února 2010 v 21:17 | Reagovat

Kraaasny blog.....  :-)

6 Keliiss Keliiss | 13. února 2010 v 12:18 | Reagovat

No, vida co se jeden nedozví, že? Někdo si pomalu umírá a jiný to nazve oddechvkou ... A pak že život nemá smysl pro humor O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
banner azheimer
TOPlist
Eastern Dragon Egg on Dragonadopters
Western Dragon Egg on Dragonadopters

Dark Dragon Egg on Dragonadopters
Strider on Dragonadopters

Western Dragon Egg on Dragonadopters
Dino Egg on DragonadoptersWestern Dragon Egg on Dragonadopters

Plesiodragon Egg on Dragonadopters